13.2.2017 08:08:17
Vážení a milý přátelé.
Cestu ke své duši jsem popsal minule. Dnes popisuji svou cestu ke své bytosti, která byla završena jen tak, v poznání, že milovat dovedu stejně jak v šestnácti.
Životní energie ve své podstatě přijímáme z vesmíru formou kvantových částic. Ale já jsem svou životní energii pojal z obou pólů. Nejdříve tu, která mě vynese k nebesům, a pak tu druhou, která mě srazí k zemi. Pak tu třetí, která mě opět srovná abych mohl znovu vylétnout a pak tu čtvrtou, která mě včas zabrzdí a drží při životě. Prostě jen samotná životní energie je téma na celou knihu. Protože je jí tolik druhů, kolik je odstínů lásky.
Svůj osobní příběh se mi tak nějak sám rozdělil do tří etap. Vlastně do čtyř. Ta první, v které jsem oddělil rozum od mysli. Povídání o vztahu Rozum a mysl je takovým mým odrazovým můstkem do světa vnímání, jak vlastně funguji, žiji. Jak se vlastně v životě posouvám, ikdyž nic nedělám.
No a právě. V životě každého z nás funguje taková sinusovka. A když je moc dlouho fajn, tak už to začíná být podezřelé. Ale u mě už to tak dlouho není. Tak nějak jsem si zvykl na určitou svou životní rovnováhu a tedy vše, co mě v životě potkává mě míjí a zanechává doteky, které dovedu plynule přijímat a zpracovával. A právě to je ono. Jeden ten dotek, tak ten se mnou zatřásl. Životní energie Jak to, že dovede být plynulá a někdy skály láme a přenáší hory. Jindy je sama ráda, že žije.
Základní princip již elementárních, kvantových částic je jejich množení. A myšlenka má potřebu se také „okotit“. Tedy Křížení a klonování je přirozená vlastnost pro její růst. Vlastně tedy něco jako stvoření atomu, který hledá místo v neurčené DNA. Na pozadí, v podvědomí, chce být prostě něčeho součástí a něco tvořit. Myšlenka je jak suchý zip, jak kuličky uschlého bodláku, které se na mnohé přichytí.
A tak jak jsem si uvědomovat svůj životní koloběh létání a pádů mi došlo, že vše se odvíjí od Síly vůle lásky Uvědomuji si vztah vůle a lásky v přímé úměře. Čím více lásky, tím více vůle. No, není to tak jednoduché, hraje v tom důležitou roli kvalita. Identita lásky. Identita vůle a tak máme ve svých životech mnohá smetiště. Ale čistá láska s čistou vůlí, mohu říci s kvalitou nula, je čistokrevné řešení všech doteků našeho okolí a našich doteků na naše okolí.
A toto poznání mě dovedlo k celé změně terminologie, kterou jsem dosud používal, k obyčejnému všednímu náhledu na tvoření a tedy dnes na Růst života Jeho přeměny až po přeměnu poslední. A toto poznání, mě činí klidným, protože vše má svůj čas a místo. A mnohdy člověk na ten svůj čas prostě musí počkat. Není to odmítání zodpovědnosti. Je to o tom, že kvalita myšlení je nedostačující pro toužebnou změnu. Poznání své duše byl pro mě jen odrazový můstek. Poznání života je mi novou výzvou. Život si žije sám v sobě. Nejednou jsme tím svým životem ve svém životě překvapeni. Co on vlastně umí.
Obvyklá chyba, co jsem dělal, že jsem se začal obdivovat. Kurňa, jsem dobrej. Ne on život, ale já člověk. A to bylo vždy pro mě začátkem a předzvěstí osobního konce nějakého normálního života. Obyčejný návrat ke své závislosti, a platí to také obecně. Nebo i obráceně, to oni, kvůli nim. Ne já kvůli sobě jsem tam kde jsem. Jinak řečeno, každý domudruje, když mu život šlape na paty.
Život ve své tvorbě používá ve všem stejné algoritmy tvoření,
jako při stavbě člověka.
Třeba jako trávicí soustava.
Člověk má svou chuť a život také, co mu nechutná, to nejí.
A co mu chutná, toho se klidně přejí.
Nemusíme čekat až začneme plodit ovoce, které nebude k jídlu.
Žijme tak, ať už náš život je k jídlu pro ty ostatní.
Amen.
PS.: Pokud křesťané pořád neví, jak funguje Svatá trojice, tak toto je jedno znázornění z tisíce dalších funkčních obrazů z normálního, všedního dne. A to, že funguje i při tvorbě atomů, molekul, a všeho živého, tak proto je Pevná a Silná. Každá trojice má pět prvků. Nultý je minulý a čtvrtý je nový. Proto také Země byla stvořena čtvrtý den a to sama ze sebe, protože byla již na počátku. Stejně jak život. A že je to pěkné. Přeji vám požít takovou radost, jako prožívám já. Pravdou je, že si svou bytost tak nějak plně neuvědomuji a tak raději vše přičítám Bohu. Protože stejně vím, že algoritmy stvořil On svým dechem. A to že dýcháme není jen o kyslíku. Za vším vnímám Boha. A to, že občas nechceme s někým dýchat společný vzduch je toho přesným vyjádřením. Náš dech stejně jak slovo je také tvořivý. Ale to už mnozí ví z Jógy, ale trochu jinak.
Závěrem musím dodat, že i tyto stránky společně s těmi prvními, kterým jsem jejich duší, společně vytváří nový projekt. "Začlenění", který budu celý zveřejňovat na těchto stránkách. Něco jako Tutorial, příklad k funkčnosti trojice. Je mi jasné, že se nevyhne dětským nemocem a pubertě, ale také je mi jasné že zaměstná móc lidiček a jako celek si sám na sebe a pro všechny vydělá. Je na čase. Protože otrokářských řádů tady fakt již bylo moc. Uplynulo 100 let od pádu Anglického impéria. Uplyne 100 let od výstřelu z Aurory. Člověk vždy čeká, až se ho zima zeptá. Já už nečekám. Historici a já vím, že dějiny mají své zákonitosti a opakují se nejraději v nové podobě. Stejně jak život sám.
Vážení a milý přátelé.
V v předcházejícím mailu jsem vám popsal na pěti stránkách své vnímání růstu života a dnes mi „to“ vyústilo v základní životní princip růstu. Motiv, čin a skutek (Rozepsané na mých stránkách) Který je zcela všední a tak srostlý s našim životem, že ho vlastně vůbec nevnímáme. A ve skutečnosti se celý náš život motá jen a jen kolem motivů. Ty prezentujeme slovy musím, mohu, nemusím, udělám a neudělám a stalo se. (3-2-1) Toto je ono. „Ono“ má střední rod. Vše co vytvoříme je jen a jen naše dítě. A tak se uchytí, od toho se vyvíjí náš život. Výmluvy to oni, ony, ty nejsou platné. Jen my, já zůstává.
Život je magický, ale ne tajemný. Podvědomí, vědomí, nevědomí = v této trojici se vytváří myšlenky a následný motiv. Člověk, duše, bytost = syn, dcera činu. V této trojici činime, konáme, děláme. Ale Skutky vytváří Boží energie. Boží energie vidí dál, proto i dobrý čin může být hodnocen jako špatný skutek, což člověk zpětně nevnímá.
„Otec, syn a duch svatý“ je správně označována za svatou, to se rovná pevnou, silnou a nerozdělitelnou jednu jednotu, která vše spojuje. Avšak její magie, tajemství a kouzlo právě leží v lidském vědomí.
Lidské podvědomí, vědomí, nevědomí = otec myšlenek, motivu
Člověk, duše, bytost = syn činu
Skutky vytváří = Boží energie, lidská energie, duch svatý, člověk s Boží energií
Každá myšlenka je naše dítě. Jen člověk z ní nebo několika udělá motiv. Záleží jen na nás, zda jsme člověk s duší a srdcem, nebo již bytost, která umí lépe předvídat. Nemusí jít přes „mrtvoly“ nebo někoho uplácet, aby si splnila svůj sen nebo přání.
Jedině v této úrovni mohou algoritmy Chaosu nás vést klidným, harmonickým a lásky plným životem. Takže Člověk, myšlenka a životní energie samy v sobě a o sobě fungují, kvůli životu, který má v sobě nějaký algoritmus. Že, „zasraný“ život. Ale to je špatně. Velmi špatně. Život je nádherný a není to vůbec o pozitivním přístupu. To nás drží jen nad vodou. Protože jsme jak delfíni. Pořád se topíme nebo plaveme a nebo létáme a létáme příliš vysoko. Proto sám sobě otevírám nové dvě kapitoly. Ale to předbíhám.
Toto není New Age nebo něco podobného, protože za přítele mám Ježíše, Krišnu, Budhu, Mohameda, Konfucia, Srí Chinmoy je tam také … Einsteina, Feymanna, španělského Cita, všechny temláře, … Jana Husa a Jana Ámose Komenského. Ale Boha za přítele nemohu mít. Bůh je můj pán. A má bytost se tetelí v mé duši a Jeho světle. No vidíte. Sotva jsem si čichnul, čichl ke své bytosti, už rozdávám rozumy. A to jsme pořad jen a jen na začátku. Má bytost je můj bůh pro můj život. Ale naše životy, všechny vztahy v každém kruhu a mimo něj, spojuje jen jeden pravý a všudepřítomný. Nebýt jeho, nikdo by neměl šanci stát se bytostí. A nebo mít duši, A už vůbec ne, aby myslel, …..
Záslužný skutek si zaměňujeme za svůj čin dle vlastního výběru. Velká chyba. Čin a skutek nelze zaměňovat. Na skutečný skutek svého činu si raději počkám.
Informace všech vazeb jsou v samotné vazbě atomu, tedy v jeho všech elementárních částicích. Nahradit atom jiným atomem ve svém DNA je ve schopnostech každého člověka, ve vlastním vědomí, způsobu myšlení. A začít myslet jinak není vůbec jednoduché. Napojit se na svou duši a skrze ní na svou bytost. Bez osobního růstu to nelze. Ale cest poznání je mnoho. Růst v kruhu (rodina, přátelé, práce, věda a náboženství, …) má svůj strop poznání.
Vystoupit ze svého kruhu neznamená opustit kruh.
Planeta Země také neopouští svou plochu.
Ale sama plocha osvětlená sluncem se neustále posouvá, protože Země se točí.
Člověk byl stvořen pro svůj růst stejně jak strom, květina, bylina.
Každý kruh může přijímat kruhy blízké jen na základě poznání.
Tak přispívá jeden človíček, ke prospěchu všem lidičkám.
Svůj strom života je dobré vidět. Není nic lepšího, pro každý strom, než větve, které nerodí ořezat. Ale do toho bych se nepouštěl tradá. Můžete vidět špatně a strom uschne a váš život s ním. Touha vidět svůj strom života je velmi dobrý motiv. A tak jsem začal u svého stromu poznání. A sám jsem zvědav, kam až mi tem můj strom poznání vyroste. Ale je mi už jasné, proč oba rostou vedle sebe. Napište mi, jak vám chutná moje první již zralé jablíčko z mého stromu poznání. A tak mi dochází, kolik jablíček mi dozrává a kolik květů již ten můj strom má.
Žádné recenze na svůj strom života nedělám. Nejsem čokoláda. Zatím mu stačí, že o něm píši. Jo jo, déšť. Má písmenka pro můj život jsou kapičky živé vody. Děkuji.
Poznámka pod čarou
Překlenout rozdíly mezi vědou a náboženstvím nebude potřebovat mosty, jak jsem se domníval. Vše je o životě. On je prvotní a pouze životem se může vše spojit. Všechny rozdíly a propasti není třeba překlenovávat (hezké slovo), stačí uvést jen co mají společného. Algoritmy, ty jsou ve všech náboženstvích a vědách stejné. A kruhy se začnou prolínat. Ve všem.
Pá pá Zdendulák Bambulák, jak jinak.
PS.: „Kristus je ve vás! Ta naděje slávy!“ (Bible, NZ, Koloským 1:27b)