Vážení přátelé

Ještě než začnete číst, prosím, v žádném případě z mé strany nejde o rozdávání rozumu.
Je to snaha přiblížit vám své pocity z vnímání tohoto světa tak, jak mi jsou předkládány.
 

Křtění vodou – význam. Přijetí všech energií všech sil (svátosti) vody, aby krze tuto energii mohl proudit Duch svatý. V tomto stavu můžeme navázat osobní vztah s Bohem. Čas formování své osobnosti k duchovní rovnováze.
Křtění Ohněm a Duchem svatým – význam. Přijetí všech energií všech sil (svátosti) z prostoru mezi Vesmírem a Zemí. De facto De jure zhmotnění Duše. V tomto stavu si už můžeme plně uvědomovat svou Duši. Všechny její vlastnosti, celou harmonii barev a hudby. Čas získávání životní rovnováhy.

Tady rozlišení na dobro a zlo nestačí. Pravda a lež z Božího pohledu v reálném světě. Vážení přátelé, ani nevíme, kolik pitomin sledujeme se zájmem o jejich další vývoj a přitom Bůh to má už dávno vyřešené. Protože Bůh vždy, když něco začne, zná konec. Vidíte, jak jsme malověrní? Trávíme čas čtením nebo získávám názorů, zajímáme se o budoucnost, a mluvíme o aktuálnostech. Píšeme o aktuálnostech. Tento svět nechce duchovní růst. Media náš mozek zahltí a zaměstnají, až vyčerpají. A náš názor? Začíná fungovat jak psí vytí do nebe. Věřte mi. To se Bohu nelíbí. Kde je pokora. Vytratila se.
Tyto dva křty jsou symbolem začátku a konce fyzického tvoření člověka a významově ohraničují dnešní období tvoření Duchovní oblasti. Přijetí Ducha svatého z prvního křtu je podmínkou pro křest druhý. Ví to všechna náboženství. A může to tak vnímat každý nevěřící člověk. A to je dost podstatné. Nevěřící není správné vyjádření. Přesněji Nábožensky neorientovaný.

Jan 6:44 Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. ([ J 6:65 J 6:39])
Jan 6:65 A řekl: „Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“ ([ J 6:44])

Ježíšův otec je Duch svatý. Já jsem v něm a on ve mně. Říkal, když farizeové chtěli vidět Ježíšova otce. Duch svatý sestoupil na pannu Marii. Ne Bůh. Přičemž, Bůh i syn jsou v Duchu svatém a on je v nich. Syn obdržel Ducha svatého, až když ho Jan pokřtil a Bůh ho poznal. Naši Zem směle přirovnávám k panně Marii, na kterou sestoupil Duch svatý a vydala mu Boží dítě – člověka. Kult Panny Marie je tedy čistě pohanský a čistě funkční. Pochází nejen z Bible (SZ i NZ), ale také ze smaragdové desky, kde je Země přímo označena za matku živitelku.

V dnešní době je mnoho lidí, kteří mají tak zvaného svého Boha, svou víru. Vyberou si z různých náboženství jen to, čemu rozumí a čemu věří. A hle, jsou u Boha. A v poslední den je Bůh přitáhne k sobě a budou vzkříšeni. Že samoučitelé hledají moudrost jinde než v Křesťanství, je dáno logickou srozumitelností řečí Osvícených mužů z východu. Také jsem to četl, abych pochopil Ježíše. Proč křesťanství nemá osvícené muže.

Dnešní člověk hledá úspěch. V Božím zrcadle to znamená být prospěšný ostatním a sám sobě. Spokojenost z práce, v práci, z rodiny a v rodině. Učte se Bibli, jednejte podle Bible, vychovávejte podle Bible, chovejte se podle Bible … a dostávám se k tomu, že se ze mě stává „Pánbičkář“. Bohu žel, takhle jsou házeni do jednoho pytle mnozí dobří křesťané, kteří nežijí pod „knutou“ své víry. Ale cítím, že naši pastoři, když svobodně hlásají svou víru, nejsou svobodní. Nemohou kroužit jak orel nad svou zemí a orlím zrakem zvěstovat všechno co vidí. Co je nadnáší. Ano, je to energie matky země, která vstoupá do vesmíru. A přitom je to v Duchu svatém.

Smutné.

A stačí si uvědomit, že týden tvoření popsaný na začátku Bible je jen příprava na vlastní stvoření člověka. Země je nositelka poloviny informací. Druhou polovinu najdeme na jižní a severní hvězdné obloze. Veškerá geografie Země, od ohnivého středu přes první tři základní desky až po zemskou kúru, je formována tak, aby mohla vysílat a přijímat informace. A co víc. Naše obloha tu není jen proto, aby dodávala krásu, ale hlavně proto, aby tyto informace transformovala do geometrie vesmíru. Staří Egypťané to věděli. Smaragdová deska tyto vazby plně popisuje.

Když byly první Boží děti vyhnání z Vesmírného Ráje do Edenu na Zem, tedy zhmotněni, měly duši a duchovno? Ne ne. Neměly. Proto první civilizace musely být pohřbeny pod povrchem Zemským, pod hladinou moří a oceánů. V tomto období člověk neměl žádný řád pro život. Vědci se ptají, proč má člověk tak velký mozek. Měl ho plný informací a plně ho využíval. Byl plný Božských informací nepraktický pro realitu života na Zemi. A tu začal Bůh rozdávat náboženství. Vlastně ono se zrodilo u přežitých jedinců po katastrofách. Píší o tom legendy, mytologie, celá esoterika. Vše zachycuje zlomky procesu tvoření člověka. Náboženství vznikala logickou cestou z logických procesů. Pozor, není to o tom, že byl jeden druh, v jednom časovém období. Byly postupně čtyři pak osm atd., ale to předbíhám. Človíček sám si tvoří duši a své duchovno. I když mu to tak nějak diktuje Bůh. Být napojen na Vesmír je základní předpoklad duchovního růstu.

Takže máme duši a duchovno. Co s tím. Jak v socialismu jsme žili v odkazu Říjnové revoluce, tak všechna náboženství se zastavila v místě svého zrodu. Chyba chyba. Nebo ne? Nevím. Uvidíme.

Měl jsem v životě období, kdy jsem propadal schizofrenii. Přičichl jsem si k prokletí a psal básně silně schizofrenické. Prostě skvělé. Byl jsem ve své duchovní oblasti tak silně ponořen, že jsem se z ní málem nevyhrabal. Bída ve všech podobách světa mi byla osobně vlastní. Zamiloval jsem si Bídu. Je přirozené člověku, že si může zamilovat cokoli. Násilí, hanebnosti, cokoli z čeho se následně tvoří závislost, a ta může pak z člověka udělat něco, co je lidství hodně vzdálené. Viz moje láska k alkoholu. Moje přístavy zatracenců, zkrachovalců, šílenců….
Dnes vnímám rozdvojení člověka za zcela samozřejmý stav. Žít svůj Duchovní život společně s Reálným svým životem je neodmyslitelný fakt všedního života. Vyměnit svůj duchovní stav za realitu je stejně přirozené jako jejich zrod. Proto tu na světě máme tolik psychických nemocí.

Myslet pozitivně. Proč. Když já se tak rád rozčiluji, uvolním se a je mi dobře. Prostě jsem člověčí. Dobré ne? Přátelé, špatně. Moc špatně. Co to je vlastně to pozitivní myšlení a jak to dělat, zůstat v plusu, být nad věcí. Neřešit nic negativního. To se nedá.

Alfa i omega tohoto vnímání je naše Ego. Co duše. Má ego? Ne ne, nemá. Duše je čistý obraz skutečného člověka z fyzické a duchovní stránky. Čistá člověčí podstata. Jen zrcadlo bez Ega. Ten kdo najde svou duši, silně si uvědomí její a svou podstatu. Začne srovnávat a ptát se. Měnit se. Ten kdo ji nenajde, protože ji nehledá, neuvědomí si nic a cloumá s ním jen jeho Já. A to se pak, v rámci získávání rovnováhy, silně projevuje.

Kdo uvidí svou duši, zůstane chvíli v šoku.“ Vždyť to jsem já, když mi bylo 16 let.“ Vyslovil jsem svůj pocit. „Bože! To je fajn, že jsem se našel.“ Ano, mnohdy se chováme tak, že se nepoznáváme. Ale od této chvíle chci mít duši stále sebou, chci mluvit skrze ní, vnímat svět skrze ní. Ježíš byla má cesta. Pravda je má duše a já jdu za ní, protože vím, kam jde. Tedy rovnováha mezi životem a duchovním světem.To je pozitivní způsob myšlení. Ale každý má svou cestu. Svůj vzor.

Jak bylo období temna v dějinách po Bílé hoře, tak bylo období temna v Duchovní oblasti po vědeckotechnické revoluci. Naše obloha, spojení s duchovním světem byla silně zaneřáděná. Nastává doba obrození a přijde doba renesance. A to jsem moc a moc rád. Protože vnoučata mých vnoučat snad nebudou otroky. Nevím, v kterém cyklu všech cyklů se nacházíme. A tak to vnímám, že je nutno přiložit hlavu k dílu.

Jsme stvoření z mikrosvěta a makrosvěta. Tedy přesně řečeno, naše realita a život jsou mezi tím v prostoru. Ano, jsme duchovní embrya v posledním stádiu svého vývoje. Když škrtneme realitu, která pomine, zůstává jen Mikro a Makro. Spojení začátku a konce je náš duchovní svět. Jeno nekonečnost a věčnost cítím už dnes.

 

Vědomosti člověka jsou omezené a omezující

Vědění je nekonečné

Pastor, Kněz – Profesor, Doktor
Kazatel – Přednášející
Přednositel


Bůh neodhalí pro člověka celou pravdu, protože ji stejně není schopen pochopit. Ale vnímat filozofii Chaosu a posouvat se blíž k Bohu, k tomu nás Bůh vybízí. Přednositel, krásný čistý český výraz, je vlastně světlonoš. Pokud máte pocit, že se vysmívám Pekelníkům, tak to ne. Jen ještě nevnímám dost dobře algoritmus zpětného vrácení světlonoše do Nebe. Ale copak můžu? Vždyť jsme pořád na začátku. Cítím spojení se souhvězdím Hadonoše, které je také nějakou přestupnou stanicí. Babylóňané ho ve zvěrokruhu měly a …. o tom později.

Poznámka


Kdyby Světlonoš nebyl v jádru Země, nemohla by být naše planeta nositelkou života. Být sám sobě světlonošem vnímám jako život věčný.

Neodpustím si ještě muslimskou otázku. Tak jak v Babylóně Bůh pomíchal řeči, aby nedostavěly věž do k němu do Nebe, tak musí promíchat, spojit národy, aby tu věž dostavěly. Vždyť to je úkol pro šest generací, z nich pět zemře. Přesněni pro dvanáct cyklů, z nichž zůstanou poslední tři, …. a tak dál. Proto vítejme tedy muslimy jako bratry své. A nejen je. Nemluví Ježíš o druhé tváři. Nemluví o lásce k nepřátelům. Není to o tom, abychom z nepřátel udělali přátele? Copak se domníváte, že Evropa může stát stranou migraci lidstva od východu. To by vážně bylo moc a moc špatné. Nebezpečí z východu, Sibyla, že. Od kdy se křesťan bojí smrti. Od té chvíle, co ztratil víru. Je to tak. Cožpak Sibyla je Bůh? Modleme se, ať nám Bůh odpustí. Vypusťme tyto starosti a hledejme pravdu. Vždyť mocnosti světa jsou nadmíru spokojené, že človíček má uši a oči jen pro teroristy. Ne pro Boha.

Od doby, co jsem začal psát tyto stránky, mám o dva přátele méně. Víte, člověk si vytváří názor k nějaké věci. Řekl bych ke každé prkotině. Ale Bůh má taky názor ke každé prkotině. Proč si člověk nestřeží svůj názor? Protože nezná svou duši. To je pravý ukazatel pravdy a lži.

Ps: Na svých stránkách jsem otevřel blog. Tedy Uživatelskou příručku systému Chaos. http://abstinent.pageride.cz/muj-blog/ protože, bude to tak srozumitelnější.