Vyústění mé cesty 19.listopadu 2016
Opouštím slova plamenná, skláním hlavu.
Podlamují se mi kolena, nemá smysl vyčnívat z davu.
Jsem tím, čím jsem. Nechci být více, ni méně než tím. Jsem Tam Ten. I onen. Nechci vlastnit nástroj moci, chci pomoci. Ať každý tento nástroj vlastní, a jak já o něm básní. Není na světě lepší skutkové podstaty, než být Boží. Ve vší pokoře a lásce. Proto vám dnes posílám jen všechno to, co jsem prožil sám.
Vážení a milí přátelé,
nebylo a není mi vesele. Snad vás nezaskočí proud mých myšlenek stejně, jak zaskočil mě. Ano, je to obdivuhodně krásný pocit, kde radost je tak přirozená, že pozbývá pozemského významu. Kde láska je tak mohutná, že ta člověčí je titěrná. A krása, kterou zachycuje lidské oko na celé naší Zemi a Vesmíru, nemůže vystihnout onu rozmanitost barev, tvarů a tónů Boží harmonie, do které vstupujeme.
Delší dobu jsem vám nepsal a vidíte, kam jsem se dostal. Zpět k sobě, do Boží náruče. Musel jsem začít znovu, a znovu budu začínat, kolikrát si to bude Bůh přát. Ne ne, nezrušil jsem ani písmenko z toho, co již abstinent uvedl. Jen hlouběji a houšť, ať zúrodním svou poušť. Ať každé slůvko poznání, to zrnko písku, může vzklíčit. Teď jen, jak vám to mám, vylíčit.
Zkusím to postupně. Byl jsem Abstinent. Už nejsem. Jsem člověk, který nenávidí chlast ve všech podobách. A tak jsem začal psát: http://abstinent.websnadno.cz/Trvala-abstinence.html Trvalá abstinence - Prázdný život, prázdná smrt. Tady jsem si uvědomil, že závislosti jsem se nezbavil já, ale že mě byla odebrána mým nový růstem. Na mém stromě života již větev chlastání není.
A tak jak jsem se zbavil jedné závislosti, zjišťuji, že mi odpadají postupně ostatní. Kromě kouření. Za to se tak nějak stydím a Bůh ví, že se ho bojím o pomoc požádat, když kouření mám tak rád. http://abstinent.websnadno.cz/Absence-a-abstinence.html Absence a abstinence - Umění rozlišit co nemusím mít a co doopravdy potřebuji. Stejně věřím, že mi kouření přestane chutnat.
Jsem nesmělý a léčím se. Projevuje se to tak, že opět se vrhám do bitevní vřavy v první linii. V těchto bitvách není vítězů ani poražených. Ale rozdávají se tam vavříny. To je nejlepší lék ze všech léků. Zvláštní pocit posunu. Za války se posouvali bitevní fronty. Tady vlastně také tak nějak osvobozuji své území ze svého zajetí. http://abstinent.websnadno.cz/Uceni-o-uceni-uceni.html Učení o učení učení - Jsem neznaboh, pohan a bezvěrec. Vším jsem byl a budu rád. Je to jen důkaz toho, že bůh miluje všechny stejně a dojít k němu může každý.
Tady mi došlo, že nic neumím a ničemu nerozumím. Rozumem nelze pojmout potřeby Duše a mého druhého těla. Výsledek svého růstu jsem zaznamenal tady. http://abstinent.pageride.cz/sjednoceni/rozum-a-mysl/ Umění žít. Umění živit svou Duši a Mysl. Napojit rozum na systém Chaos. Žít v Duchu svatém a s ním růst. Rozum odložit. Mezi vědci jsou také pokrytci. Berou Nobelovu cenu a málokdo přizná, že tento objev je dar od Boha. Jen vyjímky potvrzují pravidlo.
A tak jsem si udělal zpětnou vazbu na svůj život bez alkoholu. Jakto, že já zvládám svou abstinenci, a došel jsem k závěru, že pouhým rozumem bych neměl šanci přestat pít. http://abstinent.websnadno.cz/Skutecne-kroky.html Skutečné kroky - Cesta k Bohu, k novému životu. Nejedná se o nic jiného než že jsem duchovně posunul do dětství. Vzal jsem si svou dětskou, naivní a čistou duši zpět. Tomu říkám, že jsem se znovu narodil.
Ukázal jsem si, nemám spoustu věcí a vztahů, které nepotřebuji a proto mi nechybí. Vlastně alkohol byl mezi nimi. http://abstinent.pageride.cz/evoluce-mysleni/muj-blog/duchovni-spojeni/ Vážit a vázat, Bůh tvoří do prázdnoty. Ano, musel jsem ořezat všechny větve svého stromu života. Protože už jsem to nebyl ten starý já. Už jsme dva. A moje druhé Já dalo růst novým větvím. Je to o všem i o svém osudu, který si všichni můžeme změnit.
Toto byla předzvěst vstupu do něčeho velkého. Sáhl jsem po Bibli už jen proto, že jsem pochopil, že mám vlastně dvě tváře. http://abstinent.pageride.cz/evoluce-mysleni/muj-blog/duchovni-cesta/ Láska člověka k člověku, Boží láska v nás. Co je tedy skutečnou potravou Duše, která dává růst našemu druhému tělu. Jen láska. http://abstinent.pageride.cz/evoluce-mysleni/bible/kristovo-desatero/ Matouš pátá kapitola. To je jen začátek projevu lásky, které si v Boží přítomnosti uvědomuji.
Je pěkné, že každý žijeme svůj život. V tom je lidské bohatství. Rozmanitost plodů. A tak při svých „úletech“, kdy se dostávám na rozhraní rozumu a vnímání, tedy přesněji tam, kde zůstává rozum stát, vracím se k Bibli. Je tam vše. Staré co zůstává a hlavně nové, co přetrvá na věky.
Na světě je tolik zla jen proto, že Bůh potřebuje z něčeho tvořit. A vše nepotřebné odpadá. Proto vnímám skutečnost, že zlého bude ubývat jen tím, až každý človíček přijde na to, že Bůh nejraději tvoří skrze lidičky. A tak Boží duch, systém Chaos bude mít kde brát nový, čerstvý materiál pro tvoření vyšších hodnot. „Pokud chceš něco změnit v celém světě, začni u sebe“ je plnohodnotné vyjádření Božího přání. Vždyť můžeme žít v Duchovní světě již tady na Zemi. Není to vůbec nic složitého. ….
Vše má své horní hranice.
Pokud zlo přetéká, dopadá to na misky vah a
lidské utrpení jen přibývá.
Elektron v elementární fyzice má jednu skvělou vlastnost. Jinak bychom se nehnuli z místa. Jak narazí na překážku, tak se rozdvojí. Když navštívíte v Nebi Krista, daruje vám svou Duši. Není to o tom, že by se jí vzdal. Je to jen podobný proces, vyššího zpětného algoritmu. Můžeme najít sami sebe, ve své skutečné Boží podobě, okamžitě. Ale „ozdravný“ proces svých dvou těl a společného ducha není tak bleskový. Nehledě na lidskou netrpělivost, a domnělou dokonalost.
Zbavit se svého Ega je plnohodnotný proces
vedoucí k osobní svobodě obou našich těl.
Je základním předpokladem možnosti žít s Bohem.
Když jsem došel až sem, tak si uvědomuji, že mě Bůh zbavuje jakéhokoliv lidského utrpení. Protože lidské utrpení pramení ze strachu, čehokoliv se vzdát, opustit, vymazat ze svého života.
Tam kde končí slova, rodí se básník znova. Znovu by bylo spisovné, však pro mě špatně výslovné. Výslovně dovedeme nařizovat a přikazovat a zakazovat. Já však chci jen celou větou jedno slovo nahrazovat. - Jinak to ani nejde. Je to přesně naruby. Při tvoření řeči stačilo jedno písmenko k jednomu slovu, potom slovo k jedné větě, dnes věty k vyjádření děje nebo popisu. Já hledám věty, které by se měly umět vyjádřit jedním slovem. Jedním pocitem. Čeština je mocná. Za pár let budou i nová slova. http://abstinent.pageride.cz/poezie/poezie-dnesni/
Závěr na závěr
Nevím, jestli ještě něco vytvořím na své stránky tento rok. Ale jedno mi je jasné. Že po tomto zveřejněném vstupu do Duchovního života, mohu začít rozvíjet a rozmotávat algoritmy tvoření skrze číselné soustavy a vlastnostmi čísel.
Víte, že první číslo v reálném oboru je čtverka? Že přirozená posloupnost čísel k číslu čtyři není 123 ale 312? Nám přirozená schopnost řazení je trpaslík, normal, obr, což funguje pouze v elementárním světě. Obr, trpaslík a teprve potom normální velikost je postup trojice, s kterou se ve Vesmíru setkáváme běžně. Tady na Zemi tomu není jinak. V knize Guliverovi cesty je také o tom pojednáváno. Dnes si uvědomuji, že když jsem ji četl jako dítě, vůbec jsem to nevnímal jako pohádku. Ale to už zase předbíhám.
Nechci být „svatý“ ani „osvícený“,
chci zůstat jen Tam Ten,
co chodí s Bohem.
Amen
PS.: Vše, co jsem napsal mám z Duše a Srdce. Tak jak to vnímám svými smysly. Časové pásmo není poslední tři měsíce. Je to celý můj život. Došlo u mě jen k jednomu vyústění. Můj pramen, je mohutný a těch vyústění ještě budu habaděj. Již v 18ti letech jsme napsal sbírku básní Tam Ten. Dvakrát Tao. Nebude jinak, než vše, co nás rozděluje, nás spojí. Jsme pořád na začátku.