Naděje a spokojenost

Naděje je součást spokojenosti. Nejen, že ji zpevňuje, ale stává se mnohdy taky cílem. Uspokojená spokojenost se zastaví na mrtvém bodě poznání. Protože člověk podvědomě cítí, že má naději stále. A ta umírá poslední. Což je špatné. Špatná naděje, kde láska a víra nesílí.

Láska, víra, naděje Láska k člověku, láska k dítěti, láska ke tvoření, práci a láska k životu je vždy podložena vírou ve vztah. Všechny tyto faktory se odvíjí samy od sebe. Je jen na nás, jakou kvalitu jim dáme z nás. V každém vztahu to potom může fungovat následovně. Láska se přestane odvíjet, zůstává víra. Víra se přestává odvíjet, zůstává naděje. A když naděje se již odvine celá, nasává kolaps, který v zápětí nastává.

Takže základní kvalita naší lásky je být ve víře i v naději. Jaká láska, takový život. Naše kvalita lásky může být neskutečně velká skrze city, pocity a emoce. Ale již zapomínáme na rovnováhu mezi kategoriemi člověk, rodina, práce, život. Je smutné, že jsou to právě emoce úspěšnosti, které nás vedou. Zapomínáme na sebe. Na svůj růst. Na vlastní rovnováhu.

„Miluji tě takovou/ého jaký/á jsi.“ Osobní spokojenost zastavuje růst lásky i víry. Jen se odmotávají. Naděje pak přechází v cíl „Doklepeme to spolu.“ Každé náboženství se domnívá, že človíček a jeho víra to společně „doklepou“. Tady vnímám věrnost, jako mocnou sílu, která překlene všechny výkyvy všech rovnováh. Z druhého úhlu pohledu je to síla závislosti a ta, jak sám vím, je vážně mocná. Mě dovedla ke svobodě mysli domnělé i skutečné.

Každý člověk má čtyři temperamenty. Tedy čtyři v jednom. Pouze jejich správné namíchání je základním principem všech životní vztahů. Každý temperament má osm možností. To už je 24 možností. Ale tím to nekončí. Vesmírná a Boží energie těchto dvacet čtyři vazeb svými zpětnými chody umocňuje. Výsledný efekt, nemoci, krize, deprese jsou dopady špatného míchání. Nebo nemíchání vůbec. „Bože, dej mi zdraví.“ je špatně. „Bože, dej mi růst“ je správně. Jedině v osobním růstu správně mícháme. Smutné je, že v práci to člověk vnímá lépe jak v osobních vztazích. Natož v životě celém.

Můj dědeček říkával, že člověk má vyzkoušet všechno. A tak, když se ocitnul ve Strážnické šatlavě, smál se. Jít do špatné volby je zcela přirozená lidská zvědavost. Je vždy dobré vědět, kam až můžu. A rozpoznat, kdy mě to škodí.
A tím na druhé straně aktivuji nevěrnost, jako touhu zbavit se závislosti. Nevěrnost k nižším energiím a hodnotám. To se projevuje ve všech vztazích. Změna zaměstnání, změna rodiny, změna partnera, změna života. Vše v různém výčtu má nečekaný efekt. Téma pro psychology. Ale podléhají dalším algoritmům růstu.
Nevěrnost je na scéně ihned, když vztah začíná být silně rozlišný i rozličný v kvalitě růstu u obou stran vztahu. Něco, někdo nám přerostlo přes hlavu nebo mi jsme někomu přerostli přes hlavu svým něčím. Nevěrnost nastupuje cestu ke svobodnému stavu růstu obou stran vztahu. Zbavit se závislosti. Podotýkám, že prioritní je rozhodnutí, být věrný sám sobě. Tady rozhoduje kvalita sebepoznání.

Klid, mír, spokojenost

Popsáno v předešlé kapitole ….  Klid mír spokojenost  jsou zhmotnělé energie lásky, víry a naděje. Spokojenost se odvíjí od dosažených cílů, motivů a jejich kvalit. Jinak řečeno:

Kvalita lásky, víry a naděje se odvíjí od svobody mysli v každém vztahu.

Kolikrát naděje uspěje, tím spokojenost má vyšší kvalitu
a je více klidu a míru.

A tak jak máme falešnou spokojenost a špatnou naději, nebo stačí jedno z toho, už nic nefunguje jak má. Protože falešná spokojenost vytváří špatnou naději přes špatný motiv, a také obráceně. Špatná naděje vytváří falešnou spokojenost.

Spokojenost a naděje se navzájem upevňují v trpělivosti.
Trpělivost podléhá jízdnímu řádu. Nelze nic uspěchat.

Cokoliv uspěcháme, nemůže mít očekávanou kvalitu. Slábne spokojenost a i naděje.

Hned v počátcích psaní jsem cítil tíživou, živou, ale spoutávající sílu současného křesťanství. Může vůbec takto setrvale zakuklená duchovní molekula DNA růst a v duchovním klonování se spárovat ? Když tu na Zemi se páruje jen se stejným druhem ? Je to otázka hermetiky trpělivosti.
Pro tyto případy tu máme více kulturní města a státy. A celosvětová hnutí, které vše sjednocuje na základě vyššího druhu a tím je člověk sám ve své bytosti.

„Někam patřit, ne tam být strčen“ je přirozená evoluce duše, skrze osobní růst v životě.

Spokojenost a naděje upevněná trpělivostí, nám vrací skutečný pocit štěstí. Opravdové štěstí se nemusí chytat za pačesy.
Zastaví u nás, a my jen vstoupíme.
Dobrá příležitost má pačesy krátké. A neopakuje se.

Základní tři trojice života

Klid, mír, spokojenost + Láska, víra, naděje. = Trpělivost, štěstí, domov.

Přičemž Spojnicí je trojice, kterou si člověk vybírá sám. A vidím tu osmnáct možností, které dozrávají v jednu, která se odvíjí od jejich skutečnosti.

Ze základu Klid, láska a trpělivost
přes Mír, víru a štěstí
ke Spokojenosti, naději a domovu.

Poznámka pod čarou

---

Peníze dostávají také životní energii. Mnoho modelů úspěšných firem je právě založeno na koloběhu životní energie. První u nás byl Tomáš Baťa. Peníze jsem dodnes odsouval až k nepodstatným hodnotám, které pominou. Ale je to vše jinak. Ony pominou, ale tak za tisíc let.

Vlaky štěstí kolen nás sviští jedna báseň. Na internetu si každý může nastoupit hned, do kterého chce. Každý máme svůj vlak, který hledáme, na který čekáme. Podvědomě cítíme svůj Boží dar, který nás provází životem. Který umíme rozdávat, se kterým dovedeme pracovat. Vše se odvíjí od míry spokojenosti a naděje, kterou zastřešuje náš motiv, cíl života. Křesťanství do cíle vložilo smrt a život věčný. Správné je však vložit život. pro život věčný. Od toho se odvíjí, že Hledat je podmínkou. A tady se dostávám k dalším trojicím. První jsem už rozepsal.

• Motiv, čin a skutek. – Forma, model, projekt (ve významu projekce života).

• Usazenina, naplavenina, zemina. - Změna, (záměna, výměna), ochota spojení, děj

• Neskutečný, vyjímečný, neobvyklý – Obyčejný, všední, obvyklý - Jednoduché, složité, komplikované

Nemyslet je základní první krok na odrazový můstek pro výskok do neznáma dopadů všech případů nedefinovaných stavů pojmu OCHOTA. A tak si vynutit podmíněnou náhodu vůle něco změnit a skrze to něco měnit sebe. Nebo obráceně. Já jsem začal změnami sám sebe. Dovedete nemyslet? Je až neuvěřitelné, na co vše člověk může přijít. Třeba že je dítě Ďáblovo. A to není vůbec hrozné. Z každé tmy se skrze pravdu dá vyjít. Navíc použití této síly neskutečně zrychluje osobní růst ve vědomí svém i jiných. 

 

 
Přijmout cokoliv zlé do svého života, splynout s tím a stavět svůj růst k Bohu je Boží.

Jak jinak má láska zvítězit, než že vše VŠE a vše vezme pod svá ochranná křídla a tak zjemní i to nejdrsnější.

Přijmout vše, co Bůh stvořil, je Boží.

Zdeněk Sečka

 Trpělivost + houževnatost = cíle vědomost

 Závěr

---

Magická, kouzelná, démonická, očarující, je matka příroda. Ve svém tvoření nového života sahá do hlubin oceánů, kde v nevlídných podmínkách síry a dusíku vzniká nový život. Ve svém vesmíru vše spojuje. Může se vždy regenerovat, obnovovat, a tvořit dál. Takový je můj život. Stačí se nebát tmy.

Bez kouzel a čar by nebylo ničeho. Člověk sám o sobě ve své podstatě je kouzelný a čarovný. Když chce. Zpětnými chody, tvoří systém Chaos vše živé. Nebylo by slunce a měsíce, jediné planety a jediné hvězdy, kdyby tu nebyly zpětné chody algoritmů Chaosu. Nebylo by jediné buňky, jediného člověka, jediného života, kdyby tu nebyly zpětné chody. Byla by tu jen prvotní láska, která nezná nenávist a nezná množení. 

Skrze pravdu může každý člověk růst. Pouze pravda očistí člověka. Vezme mu Ego, všechny bariéry a odpoutá ho od gravitace. Člověk se naučí hibernovat, aby zjistil, jaká je síla lásky pro množení člověka mimo prostor a čas.