9.3.2017  9:23 

Ochota

Opět jsem se dostal do situace, kdy jsem se omluvil, aby zůstalo vše při starém, ikdyž jsem měl pravdu ve všech bodech. Tady si vzpomínám na staré rčení. Král nechal popravit šaška, protože nepochopil vtip. Ano, je to stejné. Moje ochota omluvit se kvůli tomu, že jsem nebyl pochopen, pramení v prvním případě z tohoto důvodu, že nechci ztratit přítele. V druhém důvodu je to hned o odpuštění, neboť vzpomněl jsem si Ježíše, „Odpusť jim, neboť nevědí, co činí“. Je to tak. Každý máme svou frekvenci a tím i svou komunikaci. Být nepochopen je zcela přirozený stav, který neponižuje. Ponižuje jen Ego, ne bytost.

Vzpomínám si, že také jsem mnoho lidí nechápal. A vnímal jsem to jako jejich neschopnost. Jejich určitý primitivní pohled na svět. Tím, že mi život vše sám zjednodušuje, velice mě zajímá jejich jednoduchost. Dnes to vnímám již jinak. „Dobrá, ale já to vidím v širším záběru ...“ a buď já posunu jeho, nebo on posune mě. Není to o nahoru a dolů. Teda je. Zpětné chody běhají dolů a z mnoha náhledů potom vytváří novou kvalitnější hodnotu. Takže dělat ze složitého jednoduché a z jednoduchého zřejmé, je tak řka i takřka geniální. Ale lépe vnímám výraz, Boží. A cítit, že se ponižuji je dobrá signalizace, pro další krok ke zrušení svého Ega. Protože pro svou duši musíme učit vše. Jinak nebude ukotvena a spojení s mým duchovním světem bude přerušeno.

Takže moje ochota v základním bodě působí inverzně na ostatní. Zůstává jim v podvědomí informace o mé neagresivitě, smířlivosti a pokoře. Dále působí na mě naruby. Tedy rostu do vyšších hodnot poznání, které vytváří nové hodnoty pro nové náhledy. A to mě činí klidným a spokojeným.

Ochota je hned vidět
1. Úslužnost, vstřícnost, svolnost (vůle) – zájem a chuť
2. Laskavost, přívětivost, snaha (líbivost) – zvyšuje zájem, protože nám voní, čich
3. Vlídnost, dobrotivost, útulnost (synpatie) – začíná být funkční, protože výsledky začaly být hmatatelné.
Přátelství je vidět na konci, v případě úspěchu ochoty. A přátelství už je slyšet. Spojení dvou energii.

Zrak, chuť, čich, hmat a sluch, pět základních smyslů, O tom jsem psal již v Sofismě smyslů I. Každý jeden z nich se dá nahradit jiným vyšším. Slepý skrz čich nahmatá již na pár metrů něco živého. Zrak ve vyšší formě nahradí uložené informace o místech věcí. Neslyšící má výhodu, že neslyší pitominy a vytřídí tak šum od již napsaného. Ale poruchy chutě a hmatu jsou v duchovní sféře. Protože k dušičce přilnou všechny heboučké a chutné myšlenky. A to jsou paradoxně podprahové informace dvojího typu, které přijímáme do podvědomí, tvoří bloky ve formě závislostí a v modelech nepřístupnosti.
A tady přestává být sranda. Všechna „svatá písma“ jsou ve vnitřním rozporu, včetně Bible. Proto je nutné jít hlouběji. Ke starým učení. Jinak se člověk nesjednotí. Dobré učení nemůže obsahovat rozpor v jakékoliv podobě. Bůh má rád vše dobré, protože skrze dobré tvořil. A proč nechává lidi tvořit i skrze zlé, protože na to lidi musí přijít sami, aby mohli dosáhnout k Božímu trůnu.
Neochota není hned vidět, ale roste a stává se stále víc a víc viditelnou. Začíná to nepřízní. Roz bratříčkováním. Oddělením. Rozdělení jedné energie ve dvě hmatatelné energie.

1. Nelibost, nevole, nevlídnost – nezájem a nechuť, kontraindikace
   Neuspokojenost, rozmrzelost, nesouhlas
   Pobouření, rozhořčení, vzdor
2. Nespokojenost, mrzutost, nevrlost – antipatie jsou již slyšet
   Rozladěnost, rozepře, spor
   Neshoda, vada, hádka
3. Nesrovnalost, rozpor, svár – averze je už cítit, čich
   Odpor, zloba, zášť
   Rozbroj, nepřátelství, nenávist

 Konflikt na život a na smrt. Kain a Abel, Romulus a Remus, zakladatelé Říma. A tak dále. Ten je už zcela zřetelný, zrak. Kvantový hmat a kvantová chuť jsou spouštěči všech našich závislostí s aktivací našich bloků. Zrak je poslední. Ale i tady se dá prohlédnout a přijmout všechny své neochoty ke smíru. 

A vede to až čistému třídnímu antagonismu. Již od kmenového, a vždy to začíná u dvou jednotlivců. Z toho vyplývá, čím více ochoty bude mezi lidmi, tím větší, a silnější bude třídní antagonismus ve společnosti, který vyústí ve změnu. Bez růstu není život, není změn, není ničeho, co by nebylo a má být. Bez boje není život, bez života není boj.

Ochota a neochota podléhají našim smyslům čistého vnímání společenství, v kterém se nacházíme. Ale vše se odvíjí od toho, jak ochotni jsem pracovat na sobě. Být sám vůči sobě ochotný. Ochota je nadřazený cyklus neochoty v lásce. Láskou k sobě zákonitě musíme dojít k lásce k druhým. Konflikty osobní i druhých, vždy se jedná o vztah a vztahy, které sami nemůžeme zvládnout je nutno přenechat, přímo předat odborníkům. V opačném případě setrváváme v pasivitě a vesele si zakrňujeme. Nebo se nevědomky šoupneme do stavu neochoty a ta ráda roste.

Z toho je empiricky, jednoznačně je zřejmé, že v algoritmech jazyka českého funguje systém chaos stejně, ale to je tady vedlejší. Důležitější je vidět časovou náročnost v počtech cyklů neochoty. Když si uvědomuje, že ochota a neochota spolu pořád „bojují“ a v každém bodě se mohou přetvořit, zrcadlově obráceně, tak to není boj marný.

Neochota u lidí se změnit má za následek „jen“ návrat do starých kolejí. A tomuto já říkám tragédie, neštěstí a katastrofa, kterou bych směle přirovnal k součtu všech přírodních katastrof dnešní doby. A to, že to spolu nesouvisí je lidská naivita. V Boží moci, stejně tak Universa je, aby lidi byli donuceni k ochotě se začít měnit. Vezme si, co Jeho jest, třeba i život, který máme jen svěřený. Nevážíme si ho, nejsme za něj zodpovědní a nerosteme v něm.

Jedna postupná změna tu je. Začne se prohlubovat rozdíl mezi zdravými a nemocnými. Zdravých začne přibývat přijdou nové a nové nemoci a tím se tak zvýrazňovat Boží přítomnost u každého z nás.

Dva podvody na českém národu.

1. „Budeme si utahovat opasky.“ Po sametové to prohlásil Václav Klaus, a celý natěšený národ, připravený na nové změny, tuto větu přijal s nadšením. V zápětí přišla kupónová privatizace a s ní začlenění Čechů do kapitalistického systému. A kapitalismus byl vítán stejně jak Hitler, který přijel do Prahy. Protože k utahování opasků nedošlo a podvědomí to vyhodnocovalo za nás, že je nám ve všem lépe.

2. Žižka byl „lapka“, loupežník a zloděj. Husité barbaři, který vydrancovali Vyšehrad, sídlo českého krále. Opět podprahová informace, která se promítla do podvědomí lidí s tím, že národ nemá už být na co hrdý. Velmi smutné. Přitom empirické dějiny jasně ukazují na nevyhnutelnost tohoto jevu v každém společenském řádu. Jde o přetečení ochoty dál snášet útlak, bídu a doprovázející násilí všech obyčejných lidiček.

3. Tyto dvě objektové informace je třeba vzít do lineární posloupnosti algoritmů a vytvořit z nich novou třetí kvalitu. Dnes již jsme svědky nových aktivit k obrodě českého národa. Začíná to u Slovanských Bohů. Jejich božství nosíme každý z nás a mělo by to navázat na Staré pověsti české. Není ničeho, co tu nebylo a nebude ničeho, co tu bylo. Jen stejné algoritmy, dnes již tisíckrát jemnější.

4. Vědomí českého národa leží v popelu. Nevíme, kdo jsme, kam patříme a tak nemůžeme vědět ani kam máme směřovat. Jen všichni čekáme na Fénixe, který vstane z popela a vyletí do oblak. Jeden tu už byl, v sametové, ale ten dopadl jak Ikaros. Druhý bude kvalitnější. To je zákon universa, který my musíme vložit do našich chaosů, ať celý český systém Chaos může k Universu přilnout a už se nepustit.. Jinak řečeno, buďme Boží, ať se Bohu líbíme.

Otázka „Proč vzkvétaly staré říše“ má tedy jednoduchou odpověď. Znaly algoritmy tvoření světa a svého těla až dospěly k Božství člověka. Neznaly však záludnou stránku nového, duchovního světa, do které Ego člověka nepatří. Proto Bůh tyto civilizace „lidkvidoval“ nebo nechal likvidovat člověkem. Inkové byli už obětí civilizace.
Hitler byl geniální jen v tom, že se na ty tyto algoritmy chtěl napojit. Proto sbíral historiky po celé Evropě a moudrosti z celého světa, kam páchl a páchal. Proto si dal do znaku Arabskosvahilský kříž, původem z Indie, aby Bůh s ním byl. Vojáci na přeskách opasků měli napsáno „Gott mit uns“, Bůh s námi. Tady pomohla jen ochota a Hitlerovo rostoucí Ego. A je z toho znát, že i to nejsilnější Ego lze zašlapat do země, z které každé Ego je živeno. Algoritmy množení, růstu jsou v Zemi. A je jim úplně jedno, co množí. Hitlerova natažená pravice pochází z Říma.

Když jsem se na ZDŠ učil o atentátu na Lenina, 1969, tak první co mě napadlo bylo , že Lenin nebyl génius. Protože každý génius ví, kdy má odejít. Byl to dobrý vtip, který se chytnul, ujal a rostl. Dnes vím, že pravda mnohdy bývá přijímána jako vtip, což je paradox toho dobrého, protože setrvává, je ponechána pro další tvoření.

Člověk tím, že začne ozdravovat svou duši, začne ozdravovat své tělo a samo sebou naši planetu Zemi a celé vědomí lidstva. „A vo tom to je.“ Čím bude planeta zdravější, tím i lépe poroste člověk na duši, duchu i těle. Vše souvisí se vším. Tedy i já s vámi.

Dnes si lidé budují své říše, které je jen nutné sjednotit.
Jinak ty mocnosti světa s námi zatočí.
A stačí pouze jediné slůvko. OCHOTA.
Ochota začít sám u sebe.

Je neskutečně pravdivé, že vše dobré se rodilo z neochoty. Celé dějiny lidstva jsou na ni
postaveny. Celý růst jedince i jeho rozmnožování. Je to nejsilnější algoritmu trojice, kde ochota je alfou a neochota omegou jedinečné lásky. Neochoty je třikrát víc než ochoty. Proto jsou vztahy v dnešní době tak nevyrovnané a jejich svoboda je falešná.
Trojice výčitka, křivda, oběť, již mnohokrát vzpomínané, vystupují na scénu života. Skrze tuto trojici se promíchávají všechny trojice ochoty a neochoty. A to už je mazec. Protože všechny protiklady, se začínají spojovat skrze pravdu. Protože příčina a důsledek jsou nutností růstu z činů do skutků, stejně jak akce a reakce, která vytváří nový motiv a model

Varování. Nabízí se náhled na člověka, jako na nejvyšší životní formu všech hodnot. Od atomu, sloučeniny, buňky, molekuly … tedy jen a pouze jako nástroj pro život. V pravdě je to pravdivé tvrzení, ale jen a pouze pro fyzické tělo a lidský rozum. Život vnímaný duší a celou svou bytostí, jednou tento nástroj nebude potřebovat. To není věštba ani proroctví, to jsou jednoduché kupecké počty. Amen.

Ochota je výrazná u sportovců, kteří musí makat.
U umělců, kteří splývají.
U politiků, kteří krmí vlka, aby koza zůstala celá.