Filosofie Chaosu

Tajemství ochoty a lásky

V životě všech druhů zvířat je hluboce ukotvena jejich potřebnost existence. Je to prvotní touha pro někoho žít, žít pro druhého, být mu potravou. Samotný přírodní potravinový řetězec je geniální. Vše je postaveno tak, aby se jednotlivé druhy nepřemnožily a bylo jich dost pro ty druhy, které je potřebuji. Matka příroda si hlídá jejich množení skrze rovnováhu sil, energií a hmoty.

Člověk si svou potřebnost v tomto světě vůbec neuvědomuje. Život mnohdy bere jako nutné zlo, dokonce jako „očistec“, jen aby si zdůvodnil své životní neúspěchy. Smíří se se stavem „sinusovky“, jednou nahoře, dobře jednou dole. Prostě tak jak zvířata, žiji si, dokud mě něco nesežere. A problém je vyřešen. Většinou nás to nesežere celé. A tak jak Korál dorůstá, z člověka se stává „nezmar“, který také pořád dorůstá. Pak ho to přestane bavit a stává se soumar, který chodí v kruhu stejně jako když se bere voda ze studny, v tomto případě ze studny života. Osel, soumar v kruhu, se využíval hlavně pro zavlažování polí.

Ochota je prvotní projev lásky. Ochota je prvotní láska.

Ochota ve své prvotní formě nemá neochotu. Protože je jen jedna, ochotná ke všemu. Teprve se vstupem člověka do duševního světa, kolem letopočtu nula, se od ochoty odtrhla neochota. Vzpoura je její reprezentant. Vzpoura otroků. To že křesťané vidí vzpouru již v Nebi ve formě neposlušnosti Adama a Evy vůči Bohu, je zavádějící omyl, skrývající mnoho následujících pravd. Adam s Evou neznali lidskou lásku. Ale pouze jejich ochota k neposlušnosti je vyvedla z Ráje do Edenu a pak na Zem. Adam s Evou neměli žádné trauma, výčitky, bla bla bla. Byli prostě jen u „Jiříkova vidění“. Stejně tak budu i já, když se Země budu stvořen do Nebe. Jenže mé podvědomí nebude již zvířecí, jak tomu bylo u prvotních lidí tvořených Bohem. Ale lidské.

Takže ochota ve své podstatě má v sobě vše špatné. Neposlušnost, zlo, nenávist, lež. Protože člověk je ochotný ke všemu. A tak samotná ochota neochotě slouží, protože být otrokem, tím se oddělila a zrodila se neochota ze své podstaty ochoty. Veškerá negace, popření, projev nesouhlasu, se rodí z dřívějšího souhlasu. Je to základní princip množení. Snaha, touha se odtrhnout.

Ochota, snaha, touha = neochota
Výčitka, křivda, oběť = vyhoření

Být ochotný k neposlušnosti, ke zlu, k nenávisti, ke lži je zavádějící pro neochotu, z které se rodí výčitka. Je to běžný jev špatného splynutí, spojení. Je to podvědomí v projevené snaze být někomu potravou. „Být k sežrání“ mívá tak i tragické konce. Čistokrevná výčitka nastaví stav „kdo z koho“. Není místo pro dva. (Samostatná kapitola.)

Prvotní ochota ke zlu se zrodila se zájmu o prosperitu, vylepšení stavu, kmene až civilizace. Čili jednoznačně přerůstání hodnot. Od vylepšování kmene až k podmaňování si kmenů. Zlo se dostavilo již dříve, ale v menších podobách. V kmenových rozepřích. Pak mezi kmeny, pak v sjednocování kmenů jedním národem, tvoření říší, a zlo nabývá své moci s prvním rozmachem civilizace Řím. První konfrontace civilizací Egypt a Chetité skončila první mírovou dohodou. Je to důkaz, že neochota byla v plenkách.

Takže jak prvotní bylo a je oddělení, tak druhotné je nucené silou spojování. A láska k dobré ochotě přerostla v lásku k dobré neochotě, vzdoru. Samotná neochota, mající v sobě lásku k člověku jedinci, nás vede zpět k prvotnímu oddělování. Rozpadu starých hodnot s modifikací nových hodnot.

I zlo má svůj vývoj, než se oddělilo od dobra. Protože dobro pro svůj lid nemá skutkovou podstatu zla. Je to v pravdě vedoucí síla zdravého růstu vědomí. Zlo se rodí až v ochotě, poslušnosti ke lži. A lež je zpočátku také nevědomá. Zavést „kulturu“, životní úroveň tam, kde není. Zavést lásku, tam kde není. To že tam láska i kultura je, to se začalo vnímat později. Impéria se rozpadají a nahrazují je unie, které zastřešují mocnosti.

Vše musí mít svůj řád. Takže špatná ochota a špatná poslušnost si vynucují změnu. Rodí se dobrá neochota a dobrá neposlušnost. Děje se tak na základě odstranění lží.

Není ničeho co by nebylo, a bylo vše jen proto, aby bylo, co má být.
Vše má svůj řád.

Být ochotný je 3x rychlejší než neochotný.
Ale neochota je prozíravá a zkoumá všechny předkládané pravdy.
Teprve až prohlédne, stává se ochotou v plné své síle ze své přirozené zákonitosti.
Být neochotný je tedy přirozenější než ochotný.
Protože ochota ve své rychlosti přináší devět krutých poznání než přeroste v neochotu,
a tak se prodlužuje doba zrání v samotné ochotě něco změnit.
A to je velmi na škodu pro každého z nás.

Změny ochoty a neochoty

Každý človíček může být sám sobě Kainem. Uvědomuje si, kolik snažení, píle, pracovitosti, houževnatosti, síly a námahy investoval pro „dobro“, a je ochoten ve svých obětech pokračovat. Zcela dobrovolně v sobě zabil Ábela, který jen bral od života vše, co mu život nabízel.

Moc podvědomí. Naše kroky všedního dne řídí právě tato moc. Rozum se dostaví, až když se zastavíme. Otázka proč to pořád dělám, má jednoduchou odpověď. Neumím to jinak. Pocity nespokojenosti vždy převálcuje vize konce. Podporovaná sebeuvědoměním „to musím vydržet“. Ábel je mrtvý, ať žije Kain. 

Poslušnost, oddanost sám sobě přeroste v čisté otročení životu. Bůh nás stvořil svobodné a vše, co stvořil, dal člověku k užívání. Jako první člověk dostane život, jako druhé, do života ho život a někdo nějak uvede, a protože člověk neví co s ním má dělat, tak zkouší všechno možné. No a buď to „vyjde nebo nevyjde“. Obojí je pouze jako. Jít cílevědomě za svým snem je velice neprobádaná oblast, která si pomalu sedá na zadek. Internet je již dnes zaplaven mnoha úspěšnými lidmi v životě. Ale vše za peníze. A polovina z potřebných je nemá. A další polovina ani neví. proč by něco měla měnit. Ale tady uvedu inverzní stav na příkladu voličů, nevoličů, protože je markantní již ze dvou třetin a zastávám názor, že toto procento je obdobné i u lidí, kteří se nepotřebují změnit. Vzhledem ke shodným algoritmům je to funkční pro obě skupiny. Ono je to funkční i principiálně, protože nemohu nic změnit v ničem, pokud se nezměním já sám.

Je to jednoduché. Zrušit veškeré skutečné zlo a nahradit tak každou lež pravdou. Tento algoritmus má v sobě život sám. Všechny nepotřebné hodnoty odpadají, aby se z těch co zůstanou, mohla vytvořit vyšší kvalitní hodnota a energie potřebná pro život, který sám o sobě dovede produkovat nepředstavitelnou sílu a moc. Zvítězit má právo pouze život. To není fráze, to jsou pravdy staré tisíce let.

Začal jsem sám u sebe

• Uvědomil jsem si konflikt mezi životem mým a životem Božím, radostným, šťastným, spokojeným.

• Ke všemu přistupuji jako neznaboh, bezvěrec a pohan, ale s obrovskou důvěrou v Řád, který život sám nabízí pro každý život. Začal jsem hledat sám sebe.

• Můj celoživotní nezájem o život a vzdor ke klidnému životu mě kolébal ve falešné spokojenosti, která v poznávání sám sebe, svých hodnot vyústila až v odpor a nenávist ke starému způsobu života. Zrodila se u mě ochota, učit se žít.

• Hádal jsem se s každým, kdo mě odrazoval od nových hodnot. Některé přátele jsem přestal vyhledávat jiní přestali vyhledávat mě.

• Ono to hádání je o cestě. Každý máme svou, jinou, podobnou, ve skutečnosti však stejně funkční. Najít svou duši, a zjistit co jí sluší. A srze ní živit svou Bytost.

• Přijmout pravdu, že moje já má ještě větší Já a rozumět mu skrze svou duši. Sladit hodnoty znamená přeházet životní priority. Potom se dostaví dostatek, který odstraní strádání nebo falešnou iluzi spokojeného života.

Poznámka pod čarou

Vše dobré dalo příčinu pro vše špatné. Samotná ochota se tak stává sama sobě nesnesitelnou a přerůstá v neochotu.

Každá negace vychází ze základních hodnot původního slova. Je 3x silnější, aby nová hodnota ochoty mohla být kvalitnější. To znamená obstála ve zkouškách a stala se tak zákonitostí pro ukončení jednoho cyklu a pro počátek nových cyklů.

Být ochotný žít pro svůj život není vůbec jednoduché. Magie neochoty a ochoty je universální celek již od tvoření kamene, buňky, bílkoviny ... Tajemství neochoty a nenávisti je obdivuhodné. Viz farizejství dnešní doby. Lidé nechtějí trávit čas „hloupými kecy“.

Fyzický svět, realita, používá stejné algoritmy jako život
a ten vytváří stejnými algoritmy duševní tvořivý život
a ten vytváří stejnými algoritmy život duchovní.

Vesmírná jednota, je stejně živá jako člověk sám.
Tak jak lidské fyzické tělo je funkční celek, tak stejně musí být funkční i člověk.

Člověk se svou bytostí tvoří základ lidství.
Jeho rovnováha není v tom, že se mám dobře.
Ale v tom, že rozumím životu a umím žít.
Splývat se životem vede ke splývání s lidmi.

Vesmírná rovnováha a harmonie musí být v každém z nás.

Všechno, co se dá negovat, přetočit, otočit, dát naruby
v systému Chaos a celém Universu spolupracuje
pro vytvoření nových hodnot

Jen člověk lpí
a setrvává se svém Pí