9.2.2017 10:35:51

Motiv, čin a skutek, dar

Motiv vytváří lidský čin a ten se přetvoří ve skutek. Skutek pak vytváří nový motiv. Z toho vyplývá, že před motivem jsou motivy minulé. Dvojice, tady čin a skutek, jsou vždy jen základní lineární hodnoty, které samotný motiv přetváří. Což je princip rozmnožování.

Motiv může být cokoliv z lidské produkce. Čin, ke kterému nás dovede, je zcela osobní vyjádření svého postoje. Samotný skutek však v sobě již nese ozvěny z mého okolí. Pak následuje odměna a trest, tedy obdržíme dar a je jen na nás, jaký nový motiv z něj my z něj vytvoříme, lépe, jaký nový motiv z něj vytvoří náš život.

Jde vždy o poznání nového, a to sebou nese v těle tvorbu adrenalinu. Ve tvořivém procesu života a může to být i práce, se pak stává život i práce koníčkem. Adrenalin je hnací motor pro tvorbu motivů. Tedy objevování stále nového a nového.

Princip v životě

Motiv rozumný, vytváří si jej podvědomí. Ale záleží, co jsme do něj životem nastřádali.
Čin rozumový, obsah rozhodnutí záleží na jednoduchosti řešení, neřešení. Čím více vjemů z Boží energie, tím lépe.
Skutek energie života se dostaví, ikdyž nic neuděláme. Jedná se o dopad činu. Některý meteorit se rozplyne, některý dopadne vší silou.
Dar ve všech podobách je život sám. Výsledek by člověk neměl hodnotit. Neměl by zapomínat na Danajský dar (Trojský kůň). Měl by ho umět použít. Vždy ke svému posunu ke své duši a bytosti. A tím vytvořit nový motiv.

Princip v chaosu

Motiv je středový bod. Něco jako Bůh daného okamžiku. Člověk ho však již vnímá zrcadlově obráceně. Samotný čin působí inverzně přímo ke mně samému. Skutek tak bývá naruby a zhmotní se do podoby daru v podobě myšlenky. Obrazu do základu nového motivu. Rčení, že dobrý skutek bývá po zásluze potrestán, je funkční jen tehdy, pokud motiv a čin doprovází představy. Lidské představy jsou manipulací se životem. Vždy nás dovedou tam, kde nepatříme. V představách si člověk dovede udělat nejen režii ale i scénář. Chyba.

Těleso mono krystalu se skládá z krystalových ploch, krystalových hran a krystalových rohů. Jejich vzájemný počet je definován Eulerovou rovnicí: P + R = H + 2. Vyjádřeno slovně: součet počtu ploch (P) a rohů (R) na krystalu je roven počtu hran (H) zvýšený o 2.

Každá plocha je jednou vazbou tří na sobě závislých skutečností. Dost silně to ještě zkomplikují dvě trojice osvětlená, neosvětlená ve vztahu k viditelná nebo neviděná.

Ale vše složité odpadá a tak si stačí jen uvědomit, kolik starostí si děláme navíc.

Příklad proměn svého životního motivu..

Celý život jsem se snažil neošklivit, nezjednodušovat a nehanobit lidské činy, nýbrž je pochopit. Ano, vstoupil mi do života R.Rolland. Mockrát jsem si tímto zavařil na průšvih, ale s chlastem mi to nevadilo. Přestal jsem pít a tato věta se mi časem stala na obtíž. Měl jsem dost svých průšvihů a průšvihy ostatních mě nejdříve posilovaly, utvrzovaly správnost mé cesty. Bylo mi vše jasné. Potom zpětná vazba miliónů důvodů, proč něco nejde, mě dovedla k marnosti své snahy. Nebylo mi jasné vůbec nic.

 Lidský čin není o nějaké věci. Je to o vztahu člověka k životu. Každý jsme jiný a každý máme jiné důvody. Není třeba obsáhnout tyto dvě spektra. Stačí se podívat výš a výš a zjistit z čeho (počátek vzniku) nám lidem byla vytvořena. Pak stačí vnímat a působit právě na tuto sílu tvoření. Přesněji, nechat se touto silou přetvořit a tak dotvořit.

Lidé slouží až otročí životu. Ale život chce sloužit nám.
Je třeba mu to dovolit.

Člověk převzal vládu nad svým životem
a nato místo Boží mzdy vkládá Lidské peníze.

 Lidé se chvástají, jak svou prací se vypracovali
a tím, co všechno mají a co si mohou dovolit.

Lidé se souží z nedostatku peněz, osobních bankrotů a životem v nouzi.
Nejsmutnější epizoda člověčích dějin. Obojí je špatně.

Na jedné straně chytrost a na druhé straně hloupost,
mezi tím otročina.

Vyloženě je znát nesmyslnost rozumu..

 To platí také o mezilidských vztazích. Lidé se souží z nedostatku lásky, osobních vztahů a jejich krachů. Na straně druhé lidé se rádi ukazují ve společenském životě a jak dobře se mají, a kolik přátel mají, a krachují stejně jako ti, co se souží. Obojí je špatně a vede až k nenávisti. Je to zajímavý výsledek lidské logiky.

Nevědomost a bída chodí ruku v ruce. Takže jestli jsme chytří nebo hloupý je Bohu jedno. S obojím se dá žít, stačí si jen poradit. Vidím dva kříže … nevědomost a bídu.

Pochopit, rozumět člověku, znát jeho cíl. Polovina lidí nemá žádný cíl. Ale pochopit se dají ve svém kruhu. Kdo má cíl je také lépe pochopitelný.

Milovat vše a na ničem nelpět. Vývoj

1. Milovat vše, ne lidičky, na ničem nelpět, na ničem co, vytvořil člověk.

2. Milovat vše, ke všem být empatický, na ničem nelpět, na ničem co vytvořil člověk.

3. Ke všem lidem být empatický, nelpět na žádných hodnotách.

4. Být přístupný všem lidem, v žádném vztahu nemít závislost.

5. Ve všem nalézt sám sebe skrze svou závislost na Bohu.

 Milovat není o dávání, ale o neničení.
Lpět není o připoutání, ale o nevlastnění.
VEDz RVAHEs

Jsem ze všeho a jsem ve všem. To je základ absolutní svobody člověka a myšlenky. Proto nemůže být nic mé a proto nemám právo nic ničit.

 Ve čtyřech podobenstvích o množení peněz hovoří Ježíš o rozmnožování Božího slova. Kdo nerozmnoží, bude mu odebráno i to, co nemá. Člověk nevlastní ani svůj život. Rozmnožování Božího slova … křesťané v tom vidí evangelizaci. Na počátku bylo již Slovo. A to se má rozmnožovat. Člověk se má napojit aby mohlo být tvořeno skrze něj. Slovo je Algoritmus, který je ve mně, a já v něm. Je to můj Bůh. A já ani nevím, kterému Bohu děkuji. Vlastně vím. Tomu prvnímu, ten mi jej dal.

Rozmnožování peněz je třeba zaměřit na rozšiřování a zkvalitňování svého pole působnosti života. Protože to z nás lidí činí bytosti.

Začínám vnímat lidský čin skrze lidský život již trochu jinak. Jako souladný na nesouladný.

Dítě se učí chodit a mluvit. Vytváří si dva prostory. Fyzický a duchovní. Jako první ještě před máma a táta si osvojí dát najevo souhlas a nesouhlas a - je něco v nepořádku. Nespokojenost. Reflexy podmíněné se obohacují o nepodmíněné. Dítě začne zkoušet „co to dá.“ Kam až se může posouvat, fyziky i duchovně. Dostavuje se první snůška zákazů. Později jsou to příkazy a další omezování.

V dospívání dochází ke tvrdé konfrontaci. Každý se těší až mu bude osmnáct a bude si moci dělat, „co chce.“ Je to jen přirozená touha po prostoru, který mu byl odepřen již v dětství. Místo toho mu jsou vnucovány nejrůznější závislosti, které každého svazují a nedovolí mu vstup do jiného prostoru.

• Závislost na penězích. (energie, závislost na čase)

• Závislost na rodině (hmota, závislost na okolí)

• Závislost na domově (závislost na statice, místo)

 Přirozená závislost na místě a času,
nám v tomto pojetí vytváří pouze základní proměny v životě

Všechny tyto tři závislosti vytvořila civilizace se svým růstem životní úrovně. Všechny jsou umělé a chorobné, protože berou prostor pro osobní růst. Všechno je to o vztahu. Každý lidský čin lze pochopit skrze vztahy.

1. Svobodné – objevující a nalézající nové svobodné prostory

2. Svobodné – objevující novou závislost

3. Závislé – nahrazují svou závislost novou závislostí

4. Závislé – zbavují se ji a vstupují do nového svobodného prostoru

 Přirozená závislost na životu nás zbaví všech ostatních závislostí
Sám život nás naučí základní vlastnost „být včas na správném místě.

 Dlouho jsem visel v cyklech 1-3, viz výše. Dostat se do čtverky znamená zatoužit po světle, zůstat v jedničce. Ale padáme do dvojky a do trojky ani o tom nevíme. Stačí nový vztah s opačným pohlavím postavený nesvobodně. Jen vděk a obdiv a očekávání jsou významné podhoubí nové závislost. Samo sebou pýcha a hrdost. Taková osobní hrdost na to, co jsem dokázal nás přímo žene vpřed k vorkoholikovi. Pýcha na krásnou ženu nás žene k žárlivosti. Pýcha i hrdost, že jsem přestal pít stačí k tomu, abych opět začal ...

 Prostě zůstat v jedničce. Ve světle. V pravdě. Je Božské. Připomínám. První den světlo, druhý den oddělování, třetí den růst a čtvrtý den časový skok s novou hodnotou, zpět na začátek cyklu. Už první tři dny tvoření máme zakotveny v životě. A o tom nás nikdo neučí. A kde jsou další dny. O tom později. Nebudu předbíhat. Ale cítím, že křivda, výčitka, oběť a vyhoření celého člověka, shledáme v dalších třech dnech. A já jdu odpočívat.

 Nepřítomnost živého života, životní energie, Boží energie
znamená nevědomost = životní bída.

Poznámka pod čarou

Od Rollanda až k Bohu. Proč ne. Tak to bylo u mě. U každého z vás to může být od čekohokoliv, co jste nejdříve vnímali jako skvělé, později jako přitěžující a teprve v pojetí živého života zjistíte, jak to ve skutečnosti vlastně je. Nedávno jsem četl článek o tom, že nejvíce nám pomáhají ti, kteří nám nepomáhají. A já jsem to měl celý život stejně. Vyloženě jsem se stranil všech, od koho by pomoc mohla přijít. Tak mě život prostě přemístil na druhý břeh ve vztahu k lidem.

A svědomí? Mě to moc a moc ulehčilo. Každý moment každého prožitého života může být blokem pro životní a tím i duchovní růst. Proto je třeba se zbavit všeho, co nás blokuje. Snaha mít pevné základy života, duchovního světa mě přivádí k tomu, že na nich kvaliněji roste životní energie, duchovní síla a svědomí pozbývá význam. Vstupujete do stavu Boží přítomnost v běžném životě. A to stírá všechny rozdíly dobra a zla. Princip protikladů se stává překonatelný. Příčina a důsledek odpadá. Tedy akce a reakce zůstává na nulovém bodě. 

Motiv, čin a skutek.v Biblickém pojetí tvoření

Motiv - stvořit člověka k obrazu svému - dech, myšlenka, život - 1.den světlo (Bytostní den a noc)
Čin - slovo,  rozum - 2.den oddělováni (vody od vod)
Skutek - počátek Nebe a Země  - 3.den růst
Dar - který tvoří nové motivy - 4. strvoření Země, Slunce a Měsíce aby vládly a hvězd na znamení. (Člověčí den a noc)

Můj vstup na druhý břeh a změna úhlu pohledu na "nejvíc pomůžu když nepomůžu" jsou počátkem života mé bytosti v mém životě. Mnohé když chceme pochopit první, musíme opusti, zanechat, a růst dál.

Z toho pohledu vyplývá, že algoritmus, postup tvoření tu byl ještě před počátkem. A že časů tu máme v našem životě minimálně dva. Já předpokládám šest plus jeden bez, který začíná 3x Bez.+ Bez času. Viz Růst života

Není ničeho. co by nebylo již před námi.
A není jediného postupu, který by nebyl ve všem.

NENÍ NIČEHO VE VŠEM, V ČEM BY NEBYL RŮST.
Zdeněk Sečka

Žádný učený z Nebe nespadl. Učení o učení učení je samo v sobě, v učení. Stejně pak Životem k životu o životě v sobě samém, v životě je přirozený růst skrze své proměny a dovede nás do samotné přeměny člověka.

Rozbor podstatných jmen v textu o Učení: 1., 2., 6. a 6. pád. O životě: 7., 3 ., 6. a 6. pád. Český jazyk má v sobě algorimy tvoření, je morfologický, a sám v sobě má život. Čísla pádů jsou označním cyklů. Z dvojky se do sedmičky dostanem skze čtverku. Obojíj, učení a život, spojuje pětka, což je člověk sám.

A to je ona, magická křesťanská svátá trojice. Již tisíckrát jsem chtěl napsat "Věřte mi, že...." ale ne. Nevěřete, žijte a přesvědčete se sami. "Jinak to nevidím, jinak to nepůjde ..." Lucie Bílá na závěr. A dál ? Je to jednoduché. Vše se bude motat okolo algoritmu trojice. Pá pá Zdendulák Bambulák.