14.2.2017 08:13:26

Lidská spokojenost

Spokojenost je ve své podstatě spojení dvou pokojů. Klidu a míru. Je to čistokrevný „mezistav“, zastavení, spočinutí. Místo a čas pro rozjímání, však v oblibě zůstává její setrvačnost, daná právě jejím falešným pocitem, že je vše v pořádku. Ve své dospělosti jsem toto období vnímal jednoznačně. Když je moc dlouho dobře, smrdí to průserem. Ano jo. Z místa dvojího pokoje se hneme až, se něco stane. Jednak nemáme čas na rozjímání a navíc proč, že, když je nám tu tak dobře. Dáme to do trojice.

Klid, mír, spokojenost. Klid je motiv, ke kterému stále směřujeme, protože je to místo, odkud jsme přišli. Mír je lidský čin, který nás naplňuje a vyloženě nás „cpe“ do nicnedělání se svým životem. Skutek je výsledná spokojenost, která vždy musí zažít změnu. Protože skutek ve své skutečnosti žízní po novém motivu. Je to opět právě ona životní energie z vesmíru, která jediná s námi hne. Formou nové události zvenčí.

První pocit bych přirovnal ke stavu, já to tušil. Dostaví se neochota a hledání příčin, proč cokoliv neudělat. Jen abychom se nehnuli z místa. Podvědomí je mocné. Nakonec se vždy zrodí nový motiv, silně ovlivněný osobním povědomím. Není čas na rozjímání a tak zase děláme, činíme a konáme. Jen to odsejpá a my nevím ani kam.

Nevidíme před sebe ani na jeden životní krok. Řídíme se jen city a pocity, které jsou z minulých motivů, z kterých se rodí očekávání, nová představa, falešná vize. A tímto mechanizmem se dostáváme do vlastního kruhu spokojenosti. Kde se duševní růst s „radostí' zastavuje. To je ono, tady jsem v bezpečí, tady je láska, klid, mír a pokoj. Odtud je nehnu.

Jednoznačně je to znát v přelomových období puberty, dítě podvědomě nechce být dospělákem, a tak si všímá jediné pozitivní věci, sexu. V krizi středních let je to to samé, jenže obráceně. Podvědomí se brání přijmou novou roli stáří, protože toto období pro člověka znamená „vyřazení z provozu“. To už je šílený omyl. Je to zrcadlově a inverzně obrácená skutečnost. Představa se opět naplňuje. Dostáváme se do stavu čekání na smrt a tak si tento čas zpříjemňujeme vším možným aktivním či neaktivním.

Nevím, jestli se mi to povedlo, ale můj pocit z výšeuvedeného psaní je, že tento přirozený stav současného života je v pořádku. A tak nezbývá než se podívat dál. Podle mě není v pořádku vůbec nic. Protože sbíráme pracně od života jen drobečky, místo pojmutí života celého do sebe. Kdo si ponechává status dítěte, člověk hravý, je ve svém duchovním, životním růstu samovolně posouván k správnému cíli. Jeho bytost je krásná a krásnější. Chtělo by se to obrátit naruby. Stejně jak sáček a pytlík. A budeme překvapeni, kolik drobečků, zcela zbytečných, z nás odpadne. Jinak řečeno, jsme tvaroh dole a syrovátka nahoře. Spokojenost ve své setrvačnosti sedimentuje. Vytváří usazeninu. A usazenina si žádá naplaveninu.

Víme, co je kyška. Stav proměny mléka před sedimentací. Je chutná, zdravá, ale co je zajímavé, tvaroh a syrovátka odděleně jsou zdravější, a syrovátka nechutné. Tento stav uvědomění si ve své životní mysli nás mnohokrát vede k zajímavé pokoře. My v životě se mnohokrát donutíme ty syrovátka vypít. Pravdou je, že náš život je zdravější a silnější. Ale pokud se donutíme je vylít, spláchnout a místo nich do našeho životního tvarohu, do životních usazenin spokojeností, přidat nové přísady, zákonitě dostáváme lepší pokrm než byl tvaroh sám a spokojenost je lepší, a život se posouvá do nových obzorů.
Současná germánská kuchyň však nelení. Ze syrovátek vytváří dál chutné poživatiny. A tak by to mělo být i v životě. „Život je hořký, bohu dík. Radegast“ Jste ochotni s takovou vervou vlítnout také do konzumace pelyňku ??? Je to čistá falešná, smířlivá strana osobní spokojenosti.

Žít v kruhu, jak jsem uvedl minule, neznamená přestat růst. Ale hned od počátku kruhu hledat a přijímat výzvy okolních kruhů, které se mě dotýkají. Ano, vyloženě dotýkají, ale ne jako vašeho života, ale přímo vaší osoby, duše. No a proto že, svou duši neznáme, máme ji pod pokličkou svého života, děláme jen chyby které převlékáme do šatů osudu. …. smutné …. pravdivé … skutečné …
Pyšníme se vším pozitivním, co jsme životu dali a co jsme dostali. Naše spokojenost je bezmezná a umíráme spokojeni. Snad. Nevím. Já bych teda spokojený nebyl.

„Rodiče chválí své děti, protože v podvědomí chválí sami sebe.“ Pravdivý citát, který použiji v dalších obměnách. Člověk si pochvaluje svůj život, protože v podvědomí chválí sám sebe. Člověk se chlubí tím, že je objektivní, ale objekty nespojuje. Nevytváří si z nich svůj nový motiv.

Čistá láska k sobě nesmí krmit lidské Ego. Což pýcha a hrdost, vedlejší produkt falešných pocitů z falešných motivů, zpětně vykrmuje. Opět se musím vrátit k lidské duši. Stávající pocit ze stavu života se tak stává vlažný. Duše je jen v umělém spánku. Ikdyž emočně nebudete souhlasit. Tomu věřím, protože emoce jsou jen z citů a pocitů. Ale je psáno. „Buď horký nebo studený“. Ve své spokojenosti však setrváváme pouze ve stavu „vlažný“. Horký pálí a studený zebe. Je to nepohodlné, nepraktické, zcela nerozumné. … smutná … pravdivá ... silná realita.

„Jak lvové bijeme o mříže. Jak lvové klecí jatí.“ Jan Neruda. Sbírka Písně kosmické. Můj přítel z věčnosti na věčnost, pojal tuto báseň výstižně a to ve své skutečné podobě. Duchovní. Zná svou duši, zná svůj smysl života, zná svou cestu, je to čistá bytost. Ale to můžeme říci tak nějak o každém z nás. Tak tomu říkám začarovaný kruh. A tady se dostává význam slova objektivní do plného významu. Spojování morfologických polí, člověka s člověkem.

Voda je tvrdá nebo měkká a aby byla dobrá má své PH. Stupnice kyselosti. Ale dobré pro život nestačí. Život na naší planetě se odvíjel v extrémních podmínkách. Bůh Adama a Evu poslal na Zem samotné, nevytvořil jim žádné podmínky podobné v Edenu vesmírném nebo Ráji na Nebi. Ráj na Zemi si musíme vytvořit sami.

Slaný a sladký a kořeněný, Tyto vlastnosti života vnímáme s odstupem času, a chlubíme se, jak jsme to zvládli, když bylo všeho přes míru. Dostáváme zpětnou vazbu ke své spokojenosti, kterou nám opět vytváří naše podvědomí. Náš zásaditý život, život složený ze zásad, se dovedl spojit se vším stejně jak voda. A voda je život. Obdivu hodný model života, pro minulý materiální svět. Je na čase přestat na něm lpět. Oprostit se svých zásad a být otevřený světu. Já tomu říkám Bezbariérový přístup. Proto je třeba vodu pít ne jen jako zásaditou, jako životní nutnost, ale jako životadárnou plnou nových a nových informací.

Všechna zvířata byla stvořena z energie. Jen člověk byl stvořený z hmoty. (Bude upřesněno ve vyšších algoritmech.) Je to jednoduché. Aby mohl mít hmotné myšlenky. Víme, že z motivu skrze čin a skutek vzniká nový motiv. A také víme, že od trojice se odvíjí vše. Takže novým motivem, kterému my vdechneme život, protože o něm přemýšlíme a vymýšlíme svůj čin, kterým stoupáme nebo klesáme. Po stvoření člověka jsme šli hlouběji. Z Nebe a vesmíru na Zem. Svou duši jsme dostali ve vesmíru a stále ji odtud dostáváme a stále ji tam máme. Od letopočtu nula se vracíme. Nejdříve do oblak a pak do duchovních planet naší sluneční soustavy. První tři dimenze jsou tu ze Země. Čtvrtá z celé sluneční soustavy (všichni jsme pohani) a pátá, která je v současné době na internetě skloňována ve všech pádech, je v naší galaxii. Je to současný stav „obrození“ mysli. Ale tím to zdaleka nekončí. Ale to už zase předbíhám.

Poznámka pod čarou

A vše, co bylo dál od počátku stvoření světa bylo stvořeno skrze člověka. Člověk má charakterové vlastnosti zvířat, protože jsou z člověka. Člověk má kolem sebe škodlivý a užitečný hmyz protože je vytvořil myšlenkami. Ne není to tak jednoduché.

Člověk je ze všeho, aby mohlo být všechno z něj.
Potravinový řetězec mezi druhy vznikal závisle a nedodělitelně.
Život byl klubíčko, který se odvíjel sám.
Však již je to pěkné klubko, které odvíjí člověk sám.
Kdo se vymlouvá na osud, nevnímá požadavky života vůči sobě.
Život je prvotní myšlenka od které se odvinul člověk
Člověk je prvotní myšlenka od které se odvíjí život
Potravinový řetězec myšlení mezi druhy vzniká nezávisle a odděleně.

Jedině čisté spojení člověka se životem nás vede tam, odkud jsme přišli.
Od života, skrze život, k životu.

Být ve všem neznamená být se vším. Je to jen základ pro přirozený výběr.Tedy evoluci ducha.
První město na světě, ve středním Turecku, bylo postaveno celé pod zemí. Bez ulic. Vstup do domu byl ze střechy. Člověk ve svém podvědomí měl mikrosvět svého těla. A živá buňka byl jeho vzor. Protože věděl, že atom je stejně živý jako on sám. Své vědomí měl z rajské zahrady a věděl, že ho stvořil Bůh ke své poslušnosti.

Dnes vnímáme náš mikrosvět pouze skrze své nemoci, které všechny jsme vytvořili svými životy. Alternativní medicína není nic jiného, než spojení čisté životní energie uložené v druhém lidském těle s naším fyzickým tělem skrze prvotní životní energii, která dala všemu vzniknout.

Je na čase začít vnímat své druhé tělo skrze potřeby své duše a tak živit svou bytost. Jedině ona zná toho pravého původce života. A já mu říkám Bůh. A tady už mi odpadají slova Proč a Protože.

Myšlenka nezabíjí a nepojídá ani neznásilňuje své předchůdce.
Jen je odsouvá, nebo se s nimi klonuje.
Životní cesta je stopa podobná molekule DNA.
A ta bude muset mít v sobě vše, co potřebuje život pro nový život, nebo to prostě mít nebude.
A toto vnímám jako dost dobrý motiv pro smysl života.
Smyslem života je život sám.

Ne. Není to jinak. Amen.