Vážit a vázat
Važme slova, ve významu jejich váhy. Važme slova, ve významu jejich vazby na ostatní.
„Jinak voní seno koním a jinak zamilovaným“ a co alergici. Alergiky tady v těchto válkách o jídlo, přežití a množení, vnímám jako civilní obyvatelstvo. Nejdříve podporují jednu stranu, potom druhou a nakonec jim chybí třetí strana, na kterou by se přidali.
„Milovat vše a na ničem nelpět“ nám naruby dává absolutní odměnu. Duchovní vítězství. Duchovní svobodu. Nezměrný objem maličkostí, které nás s láskou procházejí a dávají nám tak nezměrnou váhu, pevnost a sílu.
City a pocity, Teplota a tlak (záře a zvuk), Odměna a trest.
Poslušnost a neposlušnost, Dobro a zlo, Pravda a lež
Tyto dvě trojice po třech dvojicích právě váží a svazují, tedy dotváří, nevyslovená slova. Myšlenky. Výsledkem je pak Láska a nenávist.
Věk, kterého se člověk dožívá, je nastaven tak, aby každý ve své ozvěně lásky mohl dojít k opravdovému poznání všech hodnot života.
Nenávist je počátek opravdové lásky. Moje nenávist k alkoholu mě naučila milovat vše a na ničem nelpět. Tato moje nenávist se zrodila z mojí lásky k životu, ke které mě dovedl Bůh.
Nenávist ke zlu a ke lži je nejsilnější Duchovní silou,
která v lásce ke všemu
je nepřekonatelná čímkoliv člověčím
protože nás dovede k poslušnosti.
Poslušností není nic jiného, než splynutí s Duchem svatým v Jeho algoritmech Chaosu. Kdo své tělo a mysl neočistí nejdříve od všech svých závislostí, nedojde k pravému poznání lásky. Dávat a dostávat. Základní princip všech látkových výměn. Brát je tělu vlastní. Když vydá víc než dostane, bere tam kde je. Člověk jedná stejně. Rád dává, a chce dostávat. Když nedostává, bere. Na tomto, na těchto algoritmech stojí všechny závislosti. Viz příspěvek Trvalá abstinence
Nenávidět nepřítele je nejhorší kravina dnešní doby. Oko za oko a zub za zub, nastavit druhou tvář, dotváří láska k nepříteli. Jednoduše naruby. Tady máš moje oči, dívej se. Tady vidíš mou novou tvář. Čistou Duši. Dám ti svůj jazyk, abys mohl povídat dál, co vidíš. Jednodušeji, dívejme se na svět stejnýma očima. Dívejme se na sebe stejnýma očima.
Milovat Ježíše Krista na kříži je nejrozšířenější modlářství. Vyřezat si ze dřeva svého Boha je projev čistokrevné lásky našemu jedinému Stvořiteli. Kdokoliv řekne „Toto je můj bůh“ tak nelže.
Staré pominulo. Pokud někdo vyhání zlé duchy krucifixem, Ježíšem na kříži, proč ne. Ježíš tam zůstal. Osvoboďme Ježíše a přibijme ho na kůl. Ať Kristus může, skrze toto propojení sinusovky Ježíšova těla, obejmout celou Zem. Ježíš byl poslední prorok.
Stejně jak Kajn obětoval Abela a jedl jej, aby měl u Boha zaslíbení, které pak obdržel, tak mi svými zuby nebudeme pojídat už jen prach země, ale vesmírný prach, který přichází odevšad a je ve všem. Kajn je v každém z nás stejně jak Abel. Protože bez jejich propojení bychom nebyli schopní vnímat, cítit a vidět své Duchovní tělo, mysl a jejich činnost v Nebi. Kde si skrze Ježíše a Krista stavíme každý sám své město, které nese jméno každého stavitele.
Ježíš je cesta, život a pravda v lásce. Kristus je láska naruby. „Noste si trička s nápisem, Kristus je vůl, ale učte se pravdě.“ Amen. Každé náboženství nebo učení má svého Krista, Učitele. Je tedy důležité oddělovat zrno od plev. Ježiš zůstal při Zemi stejně jak Abel svou krví, Kristus je v Nebi stejně jak Kain na obloze. Vysvětlení: Vůl v přeneseném slova smyslu je čistokrevný dříč. Za 2.000 let učinil Kristus miliardy skutků. Kdo hledá, ten najde. Ale zase předbíhám. Cožpak může být většího Vola než Kristus, který dělá za nás a v nás a okolo nás proměny a to jen proto, aby nás přivedl k Bohu?
Poznámka pod čarou
V Bibli je pěkný chaos. Její prvotní význam je vývojem, posunem, řízenou evolucí myšlení a jazyka, silně pošlapáván. Ale mám takový pocit, že jejím neustálým přepisováním se stejně dostaneme tam, kam máme. Ke konečnému poznání pravdy.
Debil o debilovi tvrdí že je debil.
To je pozůstatek Homo Sapiens.
Člověk moudrý ví, že lidé pomalejší v uvažování jsou stejně potřební jak on sám.
A v tom je váha, pevnost, síla a láska.
Amen.
Chcete se zbavit alergií? Naučte se milovat všechny lidičky. Každý človíček má své místo, svůj úkol a dar, skrze který ho může splnit. Naše láska k nim, jim i nám dá prostor pro naplnění jejich i našeho života. Jak prosté, jednoduché a v lidských silách a možnostech.
Bůh tvoří do prázdnoty
Ať jsem jako včelí, termití královna. Ať kladu vajíčka vědění tam, kde chybí. Ať jsem pavouček, co síť svého osudu pevně spřádá. Ať jsem jako hrách hozený na vysokou stěnu, abych mohl se pnout až do Nebe.
Na počátku svého zrodu jsem byl já a Já. Bůh mému druhému Já dal světlo a já začal oddělovat vody od vod. V sedmi letech mi říkali Doktore. Byl jsem já a lidé. Moje všechny otázky se ptaly „Proč lidé jsou ...“. Pak přišel třetí biblický den. Duchovní růst. Mezi Marxovým Kapitálem a Biblí jsem našel Básně. Jediný způsob vyjádření bez posměchu.
Když Bůh tvořil Slunce, Měsíc, hvězdy a všechna znamení, já se oženil. Obdržel jsem tři děti a závislost na alkoholu. Každá moje cesta byla spontánní. V den kdy Bůh tvořil ryby a ptáky, naučil jsem se topit v alkoholu a létat s dětmi v oblacích. Třináctý rok, kdy Bůh stvořil zvířata a člověka, jsem se rozvedl. Ano, již jsem měl vyzkoušené role všech zvířat a stejně mi zůstala ta první. Vůl. Mé rozhodnutí, že konečně stvořím sám sebe bylo jedinečné.
No a nastal sedmý den a Bůh šel spočívat. A já vlétl do algoritmů zpětných chodů. Musel jsem projít sedmi branami. Z vola se stal lev. Úspěšný ve své práci, úspěšný v chlastu, úspěšný v životě, avšak vše v duchovní prázdnotě. Úspěšný na ulici, úspěšný v kriminále, úspěšný v novém životě. Začínající vztah s Bohem. Ještě dvakrát jsem byl oženěn, abych byl dvakrát rozveden. Sedmé dveře jsem otevřel vstupem na Domeček. Stal jsem se myškou zlodějkou a hryzalkou. Kradl jsem lidem jejich vlastnosti, ve studovně jsem zjišťoval proč a hryzal jsem do funkčnosti Služby následné péče.
Nula – početí
- Dítě – magie dne a noci
- Jinoch – oddělování
- Užmuž – puberťák, růst ve dne
- Zralý muž – růst ve dne i v noci, vytvoří si svůj vesmír
- Senior – počátek stárnutí, zpětné chody, sedm
- Stařec – bláznovství, moudrost, osm, v leže symbol nekonečna
Devět – smrt, kvantové spojení čísla deset. Jedničky a nuly, přesněji 01. „Nikdo nevejde do Království nebeského jinak, než jako dítě.“ Ale abychom tam mohli zůstat, potřebujeme šest nul, šest reinkarnací. 0000001, tomu říkám čistý list, vstup do prázdnoty Duchovního světa. Ale to předbíhám.
Svým prvním odchodem na ulici jsem „hodil životu rukavici“. Podvědomí je silnější než člověk. Svou sílu, překonat tři debakly a ze čtvrtého se nechat vytáhnout, přičítám jen jednomu. Tento čestný souboj vyhrát. Chci „satisfakci“ od života. Tuto skutečnost vnímám jako cestu k otevření Blaníku a vyjetí všech Blanických rytířů. Je nás hodně, co životu dluží hodně. A do Nebe nevstoupíš dříve, než svůj dluh nesplatíš do posledního centu. Amen.
A tak jsem v pět a padesáti, po čtyřměsíční předehře, vstoupil na Domečku do seniorského věku. Myška mého já překousala pouta svázaného lva pokorou mého Já. A tak jsem začal psát první webové stránky. Abstinent. Po čtyřech letech jsem cítil, že je to málo. A tak jsem začal psát tyto druhé stránky Abstinent o spojení dvou světů. Spojit vědu s Božím tvořením nebude teoreticky složité.
Tam, kde končí vědění, zažíná víra. A většina vědců jen vědě věří. Ortodoxní přístup je jak v náboženství tak také na poli vědy. Obojí je Bohu k smíchu.
Když jsem začal myškou a lvem, tak k tomu budu muset přidat ještě pár zvířátek. Zrak orla vidícího skrz neprostupnost a rychlost geparda, protože světlo je mi pomalé. Tvrdohlavého berana s vlastností mazané lišky. Ne, nehodlám se ničím sežrat, tak pro lovení v neznámých vodách potřebuji žraločí apetit. Moje myš-lenky musí být svobodné jak mustangové v prériích. A klidně pak zůstanu dál volem. A budu si přežvykovat a přežvykovat.
Víte, když Adam dostal od Boha úkol, pojmenovat všechny zvířata, bylo jich jen devět. A tak jako mu i mě to stačí. Nevím, zatím, které Adam pojmenoval, ale byly to vlastnosti, které lidstvo dostalo do vínku.
Jednou jsem napsal. „Bože, já nebudu nikdy ovcí, ale dej mi, abych mohl být aspoň Beránkem.“ To není rouhání, to je tvrdohlavý zmetek. Ale slyší hlas svého pastýře. A to je pro mě to nejdůležitější, nejpodstatnější, nejpevnější, nejmilostivější, nejpřijatelnější. Jinak bych nemohl dál psát.
Jedno přísloví praví: „Ženatý žije jako pes a umírá jako král. Svobodný žije jako král a umírá jako pes.“ Není podstatné jak člověk umírá, ale má umírat s tím, že rozmnožil to, s čím se narodíl. Amen.
Poznámka pod čarou
První stránky jsou cestou k abstinenci ve všech podobách. Druhé stránky jsou o tvoření v absenci všeho nepotřebného. Není to o asketismu, stranění se všeho, ale naopak. O přítomnosti já a Já v životech nás všech a skze své Já návrat k Boží poslušnosti. Vždyť není nic krásnějšího, než dělat co mě baví, protože to umím, protože mě to Bůh naučil a dál mě vede. Tento začátek každého dovede k uspokojování potřeb nejen svých, ale také ostatních. Celý svět bude jedna rodina. Nepotřebné odpadne.
Řemeslník má prázdný stůl, než začne tvořit. Prázdný list nebo prázdné plátno, jsou na začátku tvoření. Teprve až myšlenek je tak akorát, pak to vypukne. Myšlenka je jak vajíčko, musí se oplodnit aby rostla. Není nic krásnějšího než když jí oplodní Bůh. Pak ne nadarmo se říká – To je Boží. Protože Je.
Vše má být Boží. Od člověka až po jeho dílo.
Protože každé naše dílo může být Jeho.
Tedy součástí něčeho většího než sami vidíme.
Vše nepotřebné odpadne.
VEDz RVAHEs