Tlak a teplota
se chovají k sobě stejně jako muž a žena. Čím je žena, teplejší, rozpálená, žhavá, tím muž musí mít větší tlak. Čím je žena chladnější, studená, ledová, tlak muže je slabší slabší. V prvním případě vzniká život a v druhém případě vznikají ledové diamanty, skrze obojí život tvoří. Život žije.
Jedna, jeden, jedno, jedni, jedny ... - zájmena
Jednička, jedničky, jedniček, jedničkám … - podstatné jméno
První, prvního, prvnímu … přídavné jméno
Jedna jednička byla první, Dvě dvojky byly druhé, Tři trojky byly třetí …. stačí slovo být a máme významovou číselnou větu, kde každé číslo má svůj otevřený význam v daném cyklu. Přesněji. Být, existovat, stát se, uskutečnit, …
Dvě trojky, 2,3,4 a 6,7,8 jsou, stojí na pětce a devítce. Pětka z dvojky a devítka ze šestky a to přes čtverku a sedmičku. Takhle vnikala řeč, protože tyto algoritmy měli první stvoření lidé v podvědomí. Vše mělo své číslo. Od místa tvoření až k označení člověka. Čísla dostávala tak svůj význam.
Předložka, předkožka, obřízka. Ustálení, ukotvení, učiniti neměnně. Předložky byly hned po číslovkách, protože tento rituál dospělosti je v souladu s algoritmem tvoření. Učinit, udělat, ukotvit. Tak se stalo v dobách Abrahámových. Praotec množení lidí. Sára měla 18, ne 90 let. V původní Bibli je 9 desítek v dvojkové soustavě. Což mění situaci. Mění to vše, hlavě rodokmeny a přesně stanoví cykly o období ve Starém zákoně. V kterém cyklu vznikalo co a kde.
Je toho moc a moc na psaní. „Bude upřesněno později“ se mi začíná jevit už komerčně. Ale už si začínám uvědomovat postup k předkládání nových a nových informací.
Dýchání
Vše na světě musí dýchat. Proto vše vychází z dvojice. Na počátku bylo Nebe a Země. Teplota a tlak je oddělili. A tak jak dýchá Mléčná dráha skrze svou černou díru, stejně dýchá Země skrze růst, přírodní cykly, vše neživé a živé a „katastrofy“. Dýchají na sebe stejně jak Osel na Jezulátko v Betlémě. Je to stejný vzduch. Výměna informací.
Stejně tak dýchají čísla skrze řeč, myšlení a vnímání. Není ničeho v čem by nebylo kvantum Boží přítomnosti systému Chaos. A to je ten Duch. Ta trojka. Dvě DNA se nespojí bez trojky. Syntetické DNA vůbec, A jedno živé a druhé syntetické vytváří neskutečné tvory až netvory. Tento vědní obor, klonování, je čistokrevný Hnus.
Planeta země v hlubinách moří plodí nové a nové životní prvky v extrémních podmínkách složení prostředí, teploty a tlaku. Ve vesmíru, přesně opačných podmínkách, se již rodí přesné postupy tvoření na Zemi. Ano, všechno je před člověkem. Člověk dnes, lovec a sběrač informací, hledá pravdu. A to je dobře a moc dobře. Různými „tobogány“, rychlými pravdami, které hlavně přináší peníze, se posun člověka k Bohu, projeví pak jako „fatal error“, již neopravitelná chyba.
Nic neexistuje stejně jako Něco
Člověk sám je kombinací lineárních čtyř končetin, dvou ploch těla, kde záda nejsou jen k ležení a předek není jen pro zrcadlo, a hlava je prostorová. Nohy jsou skloubeny pro pohyb, mezi zády a předkem těla jsou skloubeny oběhové systémy těla, a v hlavě se nám kloubí ovládání těla a mysli. Lineární, plošné a prostorové uspořádání těla je pro příjem a výdej daných hodnot informací z míst, kde vznikla. Vědomí a realita tvoří život, tedy dva v jednom.
Pokud se podívám z oken stvořitele, vidím odmotávající se plochu Země, prostoupenou Vesmírem. Také dva v jednom. Takže bytostně je každý človíček spojnicí mezi nebem a zemí a skrze sebe z reality vytváří sám sebe do skutečnosti.
Teorie z Ničeho do Ničeho je pro mě nepřijatelná. Ano systém Chaos pracuje tak, že vynuluje registry, zkratuje baterku, ale jen proto, aby do prázdnoty mohl vložit nové vytvořené hodnoty z dva v jednom. Sámi můžete v meditaci poznat, že v "prázdnotě" je neskutečně krásně, ale to jen proto, že není prázdná. To, že se nedá uchopit je fajn, není proč. Vodu také nechytíš a je to základ. Tedy prázdnota je vyšší hodnota prostoru, kde fungují vyšší hodnoty materiálu bez atomů, protože jsou na úrovni myšleny, dva v jednom. Hmota a energie odděleně se spojí.
Člověk není střípek, kopie něčeho. Ani skládanka do mozajky. Střípek je diamant, který nosíme v sobě a jsme součástí něčeho nového, ikdyž stejného. Člověk je každý jiný ikdyž jsme stejní a tak tomu bude i nadále, protože láska má víc jak milión podob. O hodně víc.
Něco a nic neexistují, jsou jen reálné, a ve svém spojení vytvářejí skutečnost. Mužovo sperma pod velkým tlakem vstupuje do rozehřáté ženy, aby počalo nový život. Stejně tak človíček, zbaven všeho tlaku a teploty, může „bude vstoupen“ skrze svou smrt jako dítě do svého Něčeho v Ničem. Do své existence bez atomů.
Jednou se spojí Nebe se Zemí a já chci být u toho.
Jsem připravený a rozpálený jak Země, žena a chladný v mysli jak Vesmír, muž.
Dnes se již nebojím smrti, ale chtěl bych to dopsat.
Bože zůstaň se mnou. Amen.