Rozum a mysl
Mysl nepoužívá rozum. Čistá mysl řídí své vědomí podvědomím a doplňuje, obohacuje své podvědomí z velkého společného nevědomí. Postupně tak vzniká vlastní nevědomí, kde se ukládají informace všech svých životů.
Rozum je jednoduchý nástroj porovnávání a vyhodnocování. Rozumem získáváme zkušenosti, které potlačují zkušenosti získané z čisté mysli. Správně používat rozum má vést k obohacování mysli. Ne k jejímu mazání.
Myšlenka, že rozumem člověk posouvá lidstvo, je mylná a zcestná. Veškeré objevy člověk bere, získává jen ze své mysli. Pak nastává proces uplatnění pro a proti lidstvu. Tady již racio, rozum řádí dokud se nevyřádí. Následky, dopady jsou kolosální.
Schopnost rozlišovat jsme si odnesli z Ráje. A trpíme, doplácíme na ni dodnes. Rozumu se učíme ve školách. Myšlení je silně znásilňováno lidskou schopností, škatulkovat, šoupat do šuplíků skrze daný úhel pohledu. Tak jsme vytvořili neskutečné množství informací o tom, co a jak funguje.
Rozum je schopen čisté myšlení úplně potlačit. A tak se také stalo. Vědci jsou ortodoxní věřící, věřící svým škatulkám. Ano, tam kde končí rozum, začíná víra. Vědecká dogma má stejně silný ničivý charakter jak sopečná magma.
Všechny starodávné kultury označovány za Vyspělé civilizace, vyspěly jen díky tomu, že nepoužívali rozum. Jejich tvoření bylo z čisté mysli. Ke svému zániku dospěly jen díky rozumu, který začaly používat. S touto skutečností koresponduje propojení na Božstva. Vnímat jak Bůh tvoří tento svět a tvořit stejně, tedy splynout, je člověčí podstata poslušnosti Bohu. Řídit se pouze rozumem je čistě zkázonosné.
Každý národ má právo na sebeurčení. Na svou kulturu a tradice a území. To vše je od jeho Bohů. Není národa, který by neměl na počátku své Bohy. To je hezky pohanské, a dává to každému národu kolosální schopnost splynout ve své tvůrčí schopnosti s tvůrčí schopností celého Universa a tak nastavit cestu k tomu jedinému, všem národům vládnoucímu Bohu.
To však lze jen s čistou myslí. Čistá mysl nemá postranní úmysly, které vnucuje rozum. Čistá mysl je Boží dar, tak kde se tady rozum vzal. Systém Chaos neustále tvoří, aby rostl. A roste aby mohl dál tvořit. Legendy hovoří, že již tisíc let před Kristem, tu byly polobozi, kteří zachraňovali lidi od lidí. Dobro od zla. V různých částech světa u různých národů.
Každá mysl roste stejně, jak plod v matčině těle.
Mysl tvoří život a život ukotvuje mysl.
Rozum vytváří zásady, závislosti a ty deformují v podvědomí chování.
Zásada je prostředí v kterém se cítíme spokojeně,
závislost obsahuje všechny potřeby do tohoto prostředí.
Člověk pak ničí vše, co narušuje jeho zásady a závislosti.
Mysl postrádá růst.
Tak funguje Racio, rozum.
Mysl živí vnímání všemi pěti smysly zároveň. Velmi dobře vnímáme minulost, přítomnost a netušíme budoucnost. Ale kdo vnímá na jaře podzim a v létě zimu? Kdo ráno, když vstane, vidí večer svého dne? Jediné, co s člověkem zamává, je láska. A jediné, co s člověkem pořád mává je nespokojenost. A v okamžiku dosažení spokojenosti vše zamyká. A tak omezuje sebe a ostatní.
Umění žít vidím v tom,
že umíme živit svou mysl a duši.
A to nemluvím o tom, že můžeme vidět ze zavřenýma očima, slyšet s ucpanýma ušima, cítit bez doteku, bez ochutnání a čichu. Právě toto nás přivede k vidění všeho, co vidět není, slyšení všeho, co slyšet není a cítit tak vše, co ostatní necítí.
Všichni jsme konzumenti. Jen konzumenti. Člověk nemusí být osvícený a každá čistá voda je svěcená. Voda je pravda. Ve stojatých vodách se tvoří jen bakterie. Život v této vodě pak tomu odpovídá. Proto opusťme stav konzumentů, buďme fajnšmekři. Ať má mozek racio s čím pracovat ve svém stavu přemýšlení. Ať může neustále předělávat své myšlení, posouvat a růst naší mysl.
Druidové se připravovali na své povolání již od dětství. Dítě bylo vybráno v daný čas a na daném místě. Vlastně tím bylo předurčeno. Spojení mysli s tvůrčím Universem, systémem Chaos, nebo Duchem svatým, jak chcete, je základní předpoklad pro užívání si zdravého rozumu.
Dříve jsem se domníval, že slepá víra je nejsilnější. Z pohledu funkčnosti ano. Dokáže nás dovést tam, čemu věříme. Ale člověk se naučí několik frází a těm bezmezně věří. To, co se na tyto věty nachytalo jak na mucholapky, není vidět. Sami můžete zjistit, že věčné pravdy nejsou věčné, a to co bylo věcné, to přetrvává navěky. Také mám jednu zásadu. Nevěřím ničemu, co se mi k věření předkládá. Je to osvobozující. A také má nové motto.
Dnes bylo dobře, proč by nemohlo zítra být lépe.
Moje víra
Uvěřil jsem, pochopil, že celý vesmír je dílem Božím a člověka,
protože Bůh tvoří skrze nás.
Uvěřil jsem, pochopil, že Ježíš tu byl a zemřel násilnou smrtí kvůli člověku,
protože všichni jsme minuly cíl.
Uvěřil jsem a pochopil svou nutnost, nechat se pokřtít ohněm a Duchem svatým,
protože chci bydlet ve stejném městě jako Bůh.
A to je můj cíl.
Amen.
Jako vedlejší produkt mé životní cesty vznikají mé stránky, které píši pod Jeho taktovkou. Můj život je přinejmenším zvláštní. Je mi dobře a dobře mi tak.
Poznámka pod čarou
„Myslet znamená hovno vědět.“ Upřesním to. Myslet znamená nic nevědět a skrze své vnímání nechat růst své vědomí. Tedy „myslím že“ plně nahrazuji „vnímám, že“. Protože cítím, vidím a slyším. Víte, když si řeknu „myslím, že jsem blbec“, není tato informace vůbec uložena do podvědomí. Ale když si řeknu „vnímám, že jsem blbec“, tak do podvědomí se uloží informace, kdo a čím z vás blbce udělal. Většinou jsem to já sám. Protože řeknu větu, která měla znít úplně jinak. Vnímat ozvěnu svých slov je skvělé.
Rozum, racio, je skvělá věc. Avšak čím méně máme ve svém podvědomí vjemů, tím chudší je náš život. Ano, psal jsem, že si žvýkám a žvýkám. Mozek je celoživotní přežvýkavec. Dávejme mu proto čerstvou stravu. Přísun však si musí zajistit každý sám. A když sem tam vytvoří má mysl „hovno“, jsem velmi překvapen tou nečekanou úlevou z vyprázdněné mysli. Je to skvělé, fakt. Tomu já říkám oddělování vody od vod čistou myslí. Pak již růst vědomí prostě jde sám.
A to popisuji pouze první tři dny tvoření. K tomu je nutno uvést nultý den. Zpětný chod, jak na Zemi tak na Nebi. Svým růstem si vytvářím svůj Duchovní svět. A vlastně věřím jen v jedno. Že si stavím svůj příbytek v Božím městě. Kde bude přebývat má Duše. A to mě povede dál, ke svému vesmíru …. ale to už zase předbíhám.