Poezie
v mém životě
Poezie je krása,
v níž je ukryta spousta emocí a informací.
Dokáže nás myšlenkami převést
úplně na druhý konec světa.
Někdo to řekl o fotografii a platí to také o obrazech, vlastně o celém umění.
Vyznání sobě
Anotace: Pořád mám problém s uvědomováním sám sebe
Obličej ošlehaný větry
jak strom
24 hodin pod oblohou
V zimě dva svetry
co na tom
V létě jak rudoch míjel jsem lidi
co dál už nemohou
Jak pachtí se za budoucností
Papulu plnou ctností
Já žiji teď a žil jsem
každým okamžikem
Budoucnost je Boží
Minulost si vytváříme sami
Co chátrá to se zboří
nebo se koupí nové zboží
Jen čas odpověď dá mi
Kolik šancí jsem promarnil
Co všechno jsem zahodil
Jen abych našel
O čem jsem snil
Byl jsem to já
Koho jsem opustil
K tomu abych našel sám sebe
Stačilo navštívit kousek Nebe
Díky za pozvání
Zvony nevyzvání
Vždyť je to zcela všední
Nechtít nic a dávat vše
Proto Bůh vytvořil smysl pro verše
Skutečnost
To není otázka
Jsem veselý ve svém smutku
V skutku i vskutku
Jsem bohatý ve své prázdnotě
Ve své jednotě
Jsem pomalý ve své zběsilé rychlosti
Bytostní bytostí
Dovedu být i skutečný ve své realitě
Dualitě
Trialitě
Publikoval(a): VEDz RVAHEs, 25.05.2016
V Nevědomí
Anotace: Prosím, toto je psychologická terminologie.
Pojď lásko všehomíra
Pojď ke mně
nech staré ať umírá
My spolu nerosteme ze země
Potkali jsme se na mléčné dráze
a objímáme celý svět
A ve své snaze
po potomstvu
Rozséváme purpurový květ
Co tu stvořily věky
ať na věky tu zůstane
Ať závistivci puknou vzteky
a k boji
ať nikdo nevstane
Ať všichni
co v jedno tvoří Ty a Já
a nosí v srdci slunečný sen
Jsou tam
kde se nic nezdá
Protože mohou žít svůj sen
Dáme si zcuka vedle vědomí
Aspoň se o tom všichni doví
Tma
Anotace: Právě ty největší problémy mají nejjednodušší řešení
Ve své tmě
jsem vděčný byl za svíčku
Vděčný za rosu na víčku
za každý záblesk rozednění
za každou naději
že se něco změní
A přitom stačilo jen málo
A tak se také stalo
Sundal jsem zabednění
Ve skutečnosti každá moje báseň byla modlitbou
i ve svém prokletí.
Básníci by měli být opatrní.
Život v peřejích
Lahodný smích se nese peřejemi
když odcházím z místa
kterému říkám domov
Nikdo nepůjde mými šlépějemi
Tady jsem skončil
tady jsem hotov
Jak vyříznutá cista
Jak ocas kobry
K ničemu dobrý
Prohra jistá
Bez slzy, bez zármutku
Bez pocitu dobrého skutku
Jen proto, že musím jít
Chybí mi tady slovo
Chtít
Unesen
Už to není sen o svobodě
Už je to koupání ve studené vodě
Už je to chlad
špína a smrad
Lahodný smích se nese peřejemi
Neznám ten pocit
ale dobře je mi
Ten první vodopád jsem dobře zvlád
Každý kdo nalévá
Každý kdo platí
vedle mě přebývá
a pak se vytratí
Nelehám, nevstávám
Nekonečno v prostoru a čase
Jsem tím, za koho se vydávám
A obdivuji se té kráse
plodného žvanění
všehovědění a chlastání
To je ten sen o svobodě
Koupání ve studené vodě
Špínu a smrad
tlumí příbuzný chlad
Lahodný smích se nese peřejemi
Stoupám na společenském žebříčku hodnot
hlavou dolů
Hodnotím, že ne-zle je mi
A nevím proč bych se měl
vrátit domů
Netočím kolo štěstí
Točím ruskou ruletu
Mou předností - jsou neřesti
Které mistrně ovládám - v bufetu
Cítím jak rostu každý den
Jsem stále větší
Život je krásný sen
Na svobodě
Ve studené vodě
už ani chlad
neztlumí ten smrad
Lahodný smích se nese peřejemi
Jsem čistý, vykoupaný
a smutno je mi
Duše má
Je doma
Já však jsem venku
a v omláceném hrnku
Dřímá celý svět
Rum, Kontušovka,
Vodka Becherovka, Borovička
Zavřel jsem víčka
Čím chci být
Tím jsem hned
Každým dnem – milionářem
Každý den bitý – rány holí
už nebolí
Vypařil se smrad do mých úst
začal půst
Doba ticha
Jen zvedání prázdného břicha
Lahodný smích se nese peřejemi
Mléčnou dráhou až k Zemi
Po které chodím svobodný
nehodný
lidského postřehu
Vzdálený daleko od břehu
Vteřiny, minuty, hodiny, dny, měsíce, roky
Pomalu – malými kroky
Uvádím se do stavu
v kterém doplňuji představu
o Svobodě
o samotném kůlu v plotě
a předu myšlenky jako kotě
Ve svém pelechu za svitu měsíce
Vzdaloval jsem se víc a více
Představě o domově
Jsem v zajetí
v jednom slově
Svoboda
Jejího pojetí
Lahodný smích se nese peřejemi
Tak nějak divno je mi
Člověk pořád po něčem touží
a svým touhám slouží
Určitě je to přirozené
Stejně jak věci vyhozené
Všechno lze odložit
ale nedá se netoužit
Jsem ten smích - v peřejích
Ten nezkrotný koncert
co pořád žádá svobodu
a pořád bere do zajetí
Chci být producent
psát smlouvy bez obchodu
se zárukou na sto století
S garancí na lásku a milost
kterých není nikde dost
Tak jako se vrací
voda do svých peřejí
Tak já se vrátím domů
nic jiného si nepřeji