Síla vůle a síla lásky

Když jsem nepřišel do hospody, tak si přátelé v hospodě říkali. Á ten má doma silnou vůli. Moje silná vůle byla žena a děti. To však pro zbavení se závislosti na čemkoliv je málo. Když vstoupil do mého života Bůh, stvořitel a nekonečný tvořitel, pochopil jsem lásku k sobě. Jen skrze sebe se mohu zbavit závislosti.

Tak jak postupně láska k sobě rostla, vyústila i v potěšení. Zrodil se vztah. Zprvu nádherný, stejně jako vše nové, později všední. Vztah, který přerostl v závislost jeden na druhém. Musel jsem zase skrze lásku k sobě, nebýt lhostejný vůči svému životu, přemoci sám sebe a tento vztah rozbít. Vůbec jsem netušil, jak má síla vůle vyrostla, jak má síla lásky dosáhla vesmírných velikostí. A „průser“ byl na cestě.

Při prvním doteku lásky jsem doslova vysoptil ze sebe, neskutečně obrovské množství energie, které můj protějšek nejen že ohromilo, ale také opařilo. V té první chvíli jsem nevěděl, co dál. Omluvit se a jít dál ? Zůstat a co dál. Konejšit, uklidňovat, dát jí za pravdu, že jsem vůl …

Ne, nastoupila síla vůle. Tady přiznávám, a už jsem o tom psal, neuměl jsem o lásku bojovat. Zdálo se mi to být přízemní a Lásky nehodné. Samotná láska přece nemůže vyrůst z neštěstí jiného člověka, které tento boj vytváří. Ano a tady mám vysvětlení, svého počínání a vysvětlení využití síly vůle zrozené z lásky.

Tím svým výbuchem mé dřímající sopky jsem si ve své podstatě plně uvědomil, že umím milovat platonicky stejně jak v šestnácti. A konečně mi dochází, o čem pan Platon psal. O čisté kosmické lásce. O síle tvoření. O Boží lásce. A tak jsem se rozhodl, použít svou sílu vůle skrze svou sílu lásky. Nejen že ji chci obhájit, ale také chci ji pro nás dva v novém vztahu použít pro posun k Bohu, ten nejvyšší.

No, ono to není tak jednoduché, jak jsem to uvedl. Vždy, když odcházíme, se vzdalujeme od života, od svých blízkých, je to bolestné pro obě strany. Říká se tomu Jít za svým snem, ale ve skutečnosti to je přijetí zodpovědnosti za svůj a jejich život.
Jen z prožitého utrpení se rodí ta nejsilnější vůle lásky. Čingischánovi, když se narodil syn, tak mu mnozí mazali med kolem huby, že bude celý po něm. Odpověděl: „Nemůže být, protože neprožije tolik utrpění jako já.“ Svůj odchod od dětí dnes vnímám již nadčasově. Bylo to prospěšné pro ně i pro mě.
Tenkrát jsem vnímal jen jejich dvojí výchovu, na kterou nelítostně doplácely z mé a matčiné strany. Dnes vnímám konfliktní rodiny, kde je jeden z rodičů závislý na alkoholu, drogách a podobně. Toho jsem své děti ušetřil. A to, že si pracně obhajovaly a budovaly své životy, více než jiní z ucelených rodin, to vyhodnotí čas, jak této šance využily.

Síla vůle je dána sílou lásky

Platon, Sokrates, Archimedes, Euklipides. Svatá trojice. Jo, vždyť mušketýři byli také tři, ikdyž byli čtyři. V Boží síle a Chaosu to totiž funguje stejně. V pravidelném čtyřstranném jehlanu je také období úhlu pohledu, kdy čtvrtý bod není vidět. A hran je šest, z každé lineární hodnoty vzniká plocha a ta se v tomto případě spojuje ze tří stran do jednoho bodu. A růst života k tomuto bodu je dán jen sílou vůle lásky. Životní energií.

Uplatnění

Píši a píši, jen se práší, a na to, kvůli čemu jsem to psal, jsem zapomněl. Psal sem již na svých stránkách o darech, odměně a trestu. Dobrá, komplex, zakódovaný algoritmus, který jen převléká kabáty. Můj poslední komplex měl název "Neumím žít". Ale jsem ve věku, kdy se to už nechci učit postaru. Ikdyž asi určitě pozvolna bych také došel ke kýženému cíli.

Dary od Boha, ať už jakkoliv geneticky a negeneticky zakódované v DNA mě prostě překvapují a silně vnímám jejich osudovost. Jejich využití k dosažení cíle. Ta moje první láska, kterou jsem prožil ve svých 62vou letech, byla zhuštěná verze té originální. Tenkrát ve svých 17ti letech jsem četl od Marxe Kapitál II a Bibli. Snil jsem o lepších vztazích mezi lidmi, o moudrosti a lepší společnosti. Samo sebou, na procházkách jsem to své milé vykládal. Nevím, jestli jsem jen chtěl být zajímavý, nebo spíš jsem hledal spřízněnou duši pro svůj celý život. Vlastně moje silná "nepraktičnosti" pro život mě od ní odloučila. A včil to bylo to samé. Nevím, nevím, která z žen se nechá nalákat na mou třetí dimenzi.

 A tak nějak si dnes uvědomuji svou roli ve svém životě. Přijímat všechny dary plnohodnotně ve všech podobách, protože všechny vedou k růstu. I totální destrukce může být řešení. Nový list. Mnohdy naše neschopnost nemusí být na obtíž, je to jen upozornění, na nesprávné místo a čas. Bloky z minulosti jsem naučil přijímat jako výzvu. Což je skvělé. Své nedovednosti, těch je také dost a dovedou se prolínat, již po dnešku vnímám jinak. Nedovednosti musí napravit život. V daný čas a v daném místě. Jednoduché - neuměl jsem krást ani podvádět. A nebudu skromný. Byl jsem velmi šikovný. Tak to jde se vším. Učení něčeho násilím je nefunkční.

S odstupem času již pády z nebes zvládám s přehledem. Takže jakékoliv krachy jsou výsledkem nepřiměřeného nátlaku, úsilí a přehnané snahy. Navíc jsou silně vyčerpávající. Fakt. Poučení - předvídat lépe. Tak jak mám nastaveny receptory, čidla k tendenci jít se opít, tak úplně stejně, na stejném principu, nastavit čidla směrem k vysokým otáčkám a vysokým výškám.

Takže on to ani tak vlastně není blok. AHA. Je. Jenže obrácený, inverzní a ještě naruby. Na pozadí je společná máma - komplex všech podob. Chtěl jsem jen své platonické lásce ukázat, jak fantasticky umím žít. Fuj - to není opovržení, to jsem si oddechl. Klid, mír a harmonie mého skutečného Já, je mi odměnou. A že mě opět navštívil orel a zobnul si kus jater, vnímám velmi pozitivně. Život musí žít. Játra dorostou. Že.

Prométeus vrátil lidem oheň. Hmm. Já jim chci vrátit světlo. Ještě štěstí, že mi nevadí, že jsem vůl. V jedné své básni píši o nejšťastnějším volovi na Božích pastvinách. ...

Planeta Země má přesná nastavení hranice "od do",
všech energií, potřebných k životu. Život sám jim nepodléhá.

Pro přechod do vyšší frekvence energie
potřebujeme nejdříve zkvalitnit hmotu svých myšlenek.

Ano, jde o zkvalitnění hmoty v energii. Přesněji, lépe volit a využívat slova (hmotu), vnímat jejich morfologii, aby věta, myšlena (energie) mohla mít tvůrčí charakter. Dříve to bylo jednodušší. Slova byly slabiky a plně vystihovaly algoritmy tvoření. Takže lidé si už podvědomě rozuměly. Dnes má jedno slovo několik významů a s přidáním dalšího slova jednou tolik významů. S přidáním předpon a přípon, skloňování a časování, mají dvě slova neuvěřitelných mnoho a moc významů.

Poznámka pod čarou


Ve starých písemnostech je často orel zaměňován za supa. I legendy zaznamenávají tuto proměnu. Jedině jejich spojení dává této záměně smysl. Život je jak orel, sám v člověku samotář. Má dobrý zrak a nepřehlédne okamžik, kdy si může zobnout. Udeří na svou oběť rychlostí blesku. A tak se stává, že člověk se stává obětí vlastního života.

Sup samotář má ojedinělý výskyt v přírodě. Jeho společenství vytváří úklidovou četu. Takže život sám zbaští všechny své mršiny, které si vytvořil. Říkáme tomu, že čas zahojí všechny rány. Ale je to ve skutečnosti síla vůle lásky. Která vše spojuje. V nových a nových společenstvích se rány hojí velmi rychle.

Trochu křesťanství: Orel je dobrý lovec se schopností předvídat a loví na jistotu. Trefí cíl, v překladu do křesťanství Nehřeší. Člověk, který je blíž k Bohu, dostává také tyto vlastnosti.

Životní síla, která se odvíjí od vůle lásky supího společenství, přesněji, od osobní lásky ke svému životu. A roste tím, kolikrát jsme schopni sami sobě pomoci. Její pevnost a síla je v křesťanství nahrazovaná výrazem svatá. Mistr Jan Hus měl pravdu, když říkal, že člověk sám v sobě je nositelem Boží lásky. Sám sobě je církví a sám sobě Bohem. O svém osudu si rozhoduje sám.

A Satan? Stejně jak padlé anděly, také ho spláchne proud času. Čistá životní síla.

Proud času, hmota v energii, dotváří vše počaté.
Ano, důležité je začít.

Mít trpělivost a pokoru.

Dříve Zemí prostupovalo Nebe a stvořilo člověka. Dnes je to naopak. Nebem prostupuje Země a tvoří z člověka bytostí. Bránit se této proměně je ryze člověčím Egoismem. Proč bych měl být lepší. Mě stačí, že jsem takový jaký jsem. A proč mě to nikdy nestačilo ? Svědomí ? U mě třeba ano. Ale ono je úplně jedno, proč se nespokojíte sám se sebou.

Víme již, že člověk, stejně jak mnohá zvířata, dovede hibernovat. Uchovat si svůj život bez potravy. Nejedná se jen o zimní spánek. Želva také dovede hibernovat a zimu nepoznala. To by jako důkaz proudění životní síly mělo stačit. Navíc vědci tento přísun z vesmíru již také potvrdili. Bez hibernace by nebyl pohyb a život vůbec.

 

  • Autor 193.165.236.17
    0 0
    "Nechám to vyhnít" je moje věta, když si nevím s něčím rady. A o tom jsem vlastně psal tento článek.