Křížení, klonování, tvoření a růst myšlenek

Ikarův a Fénixův syndrom.

Člověk zde na zemi, svým životem, vytváří své Daidalovo bludiště. A tak, ať chceme nebo nechceme, občas, někdy celý život, se motáme ve svých kruzích. Ve svých závislostech. Sama závislost je přirozená s ohledem na vodu, vzduch a zemi.

 

Člověk umí v životě plavat a chce létat. Stejně jak má člověk v sobě molekuly rostliny, tedy přirozený růst, tak má také enzymy ryb a ptáků. A tyto enzymy touží po rovnováze. Vím, že mám těchto enzymů dostatek a tak si řádí. Vždy proti proudu a vždy vzhůru k nebesům. Již netoužím po dílčí rovnováze. Již toužím po rovnováze vyšší.

Víme, že slovo, věta, myšlenka má tvůrčí charakter. Je jedno, jestli přijde sama od sebe, nebo zvenčí. Vždy dovede zatnout. Následná totální destrukce mě vždy dovedla k Fénixovi. Však s mojí přirozenou chutí k jídlu, svou nenažraností, apetitem, se z Fénixe stává, Ikaros. Je to nejdříve setrvačnost, potom líbivá ozvěna, a nakonec úžasná soukromá polární záře, která mi, „mé dítě“, mou myšlenku, táhne vzhůru, domů. Od nepaměti zůstává nejen v moři dušiček lidiček, ale také v lidském nevědomí, v pasivním, v mém případě nejen aktivním, ale přímo radioaktviním, tvůrcem osobního duchovního světa. Který ve vesmíru je všem dostupný.

Prométeus

Titán, je správný výraz pro malého človíčka, který si tvoří svůj duchovní svět. A je jedno jestli vědomě nebo nevědomě. S Prométeem spojuje tyto dvě osoby (Fénix, Ikaros) nejen pták, ale také jeho původ. „Prometheus byl stvořitelem člověka, resp. sochy z hlíny a děštové vody, které Palas Athéna vdechla - neživé soše – ducha.“ Upřesňující křesťanský náhled před počátkem. Wikipedie kromě tohoto uvádí, že řekové čerpali z kultur Shechitů a Sumitů. Já to vidím jako spojení lidské mysli s nevědomím lidstva. Což kolem letopočtu nula má svůj přirozený počátek. Jako důkaz je 12 let utrpení Prométea. Což jsou dva biblické cykly až do potopy světa. Kdy se nevědomí teprve otevírá. Proč Orel potřeboval lidská játra a proč žena byla stvořena z Adamova žebra, se dozvíme později. Musí to být nejen symbolické, ale také funkční.

Dnešní človíček Prométeus, tedy jako já a všichni lidičci, máme v podvědomí skrytou myšlenku zaměnit svou Oběť za Objetí. Jeden příklad za všechny. „Čtyř hvězdičková máma“ je výraz pro ženu, která svůj život zasvětila rodině. Manželka, Matka, Babička a Prababička. Slastná oběť, kde objetí rodinných příslušníků je mzdou za všechnu dřinu a snahu udržet rodinu pohromadě. Je to na jedné straně čistokrevné motání se v kruhu, ve svém bludišti, v kterém jsme si vybrali své místo. Stejně jak matka Tereza v širším pojetí.

K těmto ženám také přilétá orel, který jim staví z jejich obětí jejich duchovní svět.

No a já človíček, jinak závislý než většina lidí, se svou vrozenou potřebou milovat a být milován, oproštěn od lásky lidské, nacházející se v lůně Boží lásky, nemám nic jiného na práci, než to přehršle Boží lásky rozdávat. A moje závislost na Bohu se projevuje stejně jak na alkoholu. Nechci pít sám onu životní energii. Potřeba se dělit, sdílet, opíjet společně, užívat si, „konečně žít“ je plně identická se závislostí na alkoholu.

Každý ve svém vědomí, každým okamžikem, včil a teď, kříží a klonujeme. Díky pohybu ve všem a všeho, neustále jsme v oblasti střetů (ne konfliktů, ty teprve do své kvality mohou vyrůst), tedy spojování, oddělování. Vylučování i vylučování a vyučování. Uvědomování si se. Své skutečné, skutkové podstaty. Tím, že vylučujeme i vylučujeme, jsme. Tím že vyučujeme sami sebe se stáváme bytostí. To je křížení a klonování myšlenek. Nové hodnoty se zdvojují nebo ztrojují, stejně jak elementární částice, když narazí na pekážku.

Tvoření a růst je následný efekt. Obojí je přirozené a má opět všerozměrný efekt. Destrukce a zakrnění. Pohodlnost a lenost. Na straně druhé, přirozený vývoj. Život má tři etapy, z nich dvě jsou společné pro předcházející a nadcházející. Puberta a Zralý věk jsou rozhodná období, které my nevnímáme a přehlížíme. Puberta není jen o sexu a pocit utrhnout ze života ještě honem, co největší kus, je postavené na hlavu. Ale to předbíhám. Je to nadčasové. Děti se ve školách učí jen to, co potřebuje civilizace. A měly by se učit to, co potřebuje tento náš svět a život. Proto můj nový projekt Učení o učení učení.

Základní princip elementárních částic (energie) je jejich lineární jednoduchost. Velké se nespojí s malým. Malé však ve hmotě vyrůstá ve větší. Poté se tato energie odděluje a hledá novu hmotu. A to je můj případ. Růst ve hmotě. Konkrétní příklad z vědy. Vědci našli v usazeninách, hodně starých, hmotu, od které se vše odvíjí. Jen neví jak bakterie, která sama není nic, se do ní vloudila a dala tak této hmotě neustálou energii, čímž vznikla první živá buňka.

Takže můj osobní problém je starší než lidstvo samo.
Musí existovat spojení pro vyšší princip žití, existence v Boží přítomnosti.

 Vše, co bylo před počátkem,
podléhalo již stejným algoritmům jako dál po stvoření v dalších a dalším tvoření.
Bez tohoto algoritmu by nemohla probíhat žádná „přirozeně řízená“ evoluce.

Před počátkem tu musel být všudepřítomný.čas. Hmota v energii. Hmota, která se spojí s každou hmotou bez rozdílu velikosti a kvality. Prosím, nezaměňovat za růst. V naší realitě se tato skutečnost proměnila ve vodu. Samotné oddělování vody od vod je ve vyšších cyklech oddělování času od času. Proto ty časové skoky. Bude upřesněno.

Takže když nic jiného, mohu se v této evoluci nechat nést jako většina. Nebo do ní hodit nějaký ten katalyzátor, urychlovač, což by bylo perfektní. Protože každá evoluce sebou přináší spousty katastrof a lidských neštěstí. Pláč a skřípění zubů se týká pouze těch, co o něco přijdou. Duševně a duchovně vyspělejší, citlivější, vnímavější lidé, nemají o co přijít.

  • Autor 193.165.237.190
    0 0
    Už vím, od kud přichází mé rčení :"Vše je v nejlepším nepořádku." Je to ozvěna šumění křídel mého orla.