10/8 2017
VEDz RVAHEs

 

Pryč jsou tytam věci pomíjivé    
kolem nichž se všechno točí     
Každý rád si je k sobě přizve    
Každý rád jim vstříc vykročí .... 

          Marnost se převlékla za ctnost             

 Jak ustřihnout pupeční šňůru z mé placenty života ...
 AHA ... tělo chce ještě žít. 
 Už to vnímám mnohdy jen a pouze jako setrvačnost.
 Jsem sám se sebou silně nespokojen. Mrtví mě volají k sobě.
 Ale já nechci být součástí nikoho. Ať to zůstane jak má být.
 Ať všechny chrámy a města jsou jednou součástí.

 …. takhle nějak definuji prázdnotu.
 Protože když je ctností již hodně, tak odpadají. Ctnost je marnost.
 Dost neomalené. Přesněji. Jen poslední ctnost zůstává ctností.
 Takže každá marnost není marná, protože zůstává ve výtrusnici,
 která jednou bude zasévat. Všude, kde jsem byl, jsem i zůstal.
 Vše co bylo rozděleno, bude spojeno. ALE jinak.
 V jiných kvalitách a množství. Ne každé semínko se ujme.
 Ne každá květina voní.
 Ne každý strom dává dobré ovoce.


Mrtvého zimník nehřeje. Potkávám mrtvé lidi. A to činí mou samotu. Má dcera je "jiná" ALE ... předsudky, pýcha a pád ... mé předsudky, má pýcha, můj pád ... marnost ... vstupem mé dcery do života jsem víc sám, nežli dřív. Paradox, který stvrzuje můj posun. Přidaná hodnota ... ke kvalitě mé bytosti ... má dcera, všechny dcery a synové, jsou jiní ... jsou to naše děti, to oni nás posouvají .... vše co děláme pro sebe, děláme pro ně ... co dělají oni, dělají pro nás ... kruhy, které se prolínají a dotvářejí skutečnost v realitě ...

Člověk se trápí, trápí se rád. Proč by to jinak dělal. Veškeré lidské trápení a strádání jsou stavy reality bez skutečnosti. Zůstávají jen ve výtrusnici. Protože ve skutečnosti není příčina a důsledek. Člověk chce být litován a milován. Tak to je ubohé, uBohé, proč. Tato cesta k Bohu je zakořeněný křesťanský způsob - skrze kříž. Totální nesmysl. Láska nesmí mít logický základ. Pokud má, není pravá. Není živá. Umírá. Nepovznáší nás sama nad sebe. Láska sama v sobě přetváří hodnoty a člověk lpí na tom, že chce být milován ... místo, aby v ní zůstal a nechal se přetvářet. To je cesta na věčnost. Láska k lásce.

Láska je cesta a není cíl a to bych rád pochopil
Šel jsem cestou lásky za vším a jen slyším
Jak marně jsem žil ... jen já vím kde a jaký jsem byl
V jejím lůně jsem se zastavil (jen odtud mohu milovat vše a na ničem nelpět)

Tak toto je můj nový kruh v kterém se motám. Má slastná, zasloužená únavo, vítám tě. Na tebe jsem neměl nikdy čas. Pořád jsem tě odkládal. Jak neomalené od člověka, že nemiluje únavu. Milovat vše je vážně o všem i ovšem ve všem. V těle i v bytosti skrze svou duši. Poznat svůj kruh. A žít si ve své kouli, kterou osud hovnivál koulí ... je nádherné být programátorem svého osudu, být sám sobě hovniválem ... jsem tak daleko a přitom tak blízko ... to je kvantová energie, která nemá čas a prostor ... učím se být tady i tam ... a tady otročím svému bytu a tam mi vyrostl sloup, okolo chrám a okolo roste město a vše s mým jménem. A na mé náměstí se začínají sbíhat uličky ze všech stran ... to je síla lásky, přitažlivost, gravitace, která nevylučuje levitaci ... Je to energie vhledu.

Takže přitažlivost a gravitace odpadají ... jsou to závislosti jako každá jiná. Jen levitace je absolutní svoboda ... proč mít tepny, žíly, krev ... i ten nejmenší nerv je zbytečný. Proč pořád něco sytit, žaludek, mysl, když není hlad ani po vědění ... vždyť vše je zřejmé ... již dnes vznikají vesmíry za našim vesmírem, kde už žijem .... e .... jsem rád, že jsem, protože být, mi nestačí ... bytí je pomíjivé, jsoucno je věčné ... jen moje bytost vnímá své jsoucno a "říká to" mé duši ...

City pocity ... vjemy ... vznáším se nad láskou ... přitom jsem v ní. Je to obdobné. Chodím po Zemi a jsem z ní a také s ní, žiji ve Vesmíru a jsem v něm a taky s ním. Prošel jsem cestou lásky a jsem v ní, s ní a u ní. Vyjdu z ni a budu na věčnosti ze všeho a ve všem .... kurňa, to je koule ... až mám na mozku boule ... rozum se zastavil .... čas pominul ... prostor nelze odříznout ... AHA ...

Jsem plný otevřených myšlenek, připravených na větvení. Ten mizerný čas. Za vším hledej čas. Synchronizace času s prostorem je nekompromisní zákon universa. Dostanu se mimo prostor a jsem omezený časem návštěvy. Díky Bohu, že jsem cholerik. Nebo se mi to stává právě kvůli tomu ? Je to na pozadí ... oko má sítnici a rohovku. Nevědomí a Nadvědomí ve svém vědomí také pozadí ... podvědomí.

Synchronizace. Všechny děje se dějí závisle jeden na druhém.
A já neudržím myšlenku jak hladový sousto. 

Algoritmy v mém životě

 

10/8 2017 Jsem zvolal Heureka. Linka času. Blíží se 3.září, počátek mé abstinence 2009. Všichni všechno počítají od jedničky. Nula se nepočítá. Také Mayové s nulou nepočítali. Jen ji jako významnou chápali ve své dvacítkové soustavě. A to je chyba. Každý člověk, který má něčeho nulu, tak s tím prostě nepočítá ... FATAL ERROR. A tak zahazujeme mnoho krás, které se teprve rodí. Jsou to vlastně skutečné potraty nových životních cest. Člověk jde za tím, co mu přináší peníze. NE lásku. A to se mi u mnoha lidí líbí. Jezdí, chodí, šlapou, vstupují na místa, kde si uvědomují velikost lásky sám k sobě, skrze poznané, vnímané, přijaté okolí. Nepotřebují zkoušet žádnou drogu. Láska je droga. Láska je most na věčnost. Já na něm stojím.

Počítat s nulou je alfa i omega. Na tom je založeno křesťanství. 33 konec života 333 konec růstu. 333/33 = 10 zbytek 3 \ 10,0 zbytek 30 \ 10.09 (300-270) zbytek 30 ... 10,090909 periodických 09. Růst je věčný z věčnosti. Každá hmota má v sobě věčný růst. Tělo člověka se rozpadá, stárne, protože pořád roste do jemnosti. Každá hmota má svůj osud. V chemii jsou prvky dané svým slučováním. Jsou to prvotní podmíněné reakce. U člověka vyústění je v podmíněných reflexech. Fyzika ovlivňuje chemii. Takže i prvotní podmíněné reakce mají druhotnou podmínku. A u člověka jsou druhotné podmíněné reflexy dány podvědomým - pod vědomím. Zažité reakce. Příklad. Ježek se ježí a člověk také. Takže osud. ... člověka, rodiny, národa, států, kontinentů ... visí na podvědomí. Zatím. Až člověk přestane jednat podvědomě, ale pouze jen vědomě, se svým jasným, zářivým cílem, umístí se, posune se sám do nadvědomí mezi vědomí a nevědomí, stane se tak bytostí .... a to už je na celou kapitolu.

Představme si, že celé věky před lidstva, lidstva mohou vést k tomu, že věk "po lidstva" nebude. Tady končí víra. ALE. Víra založená na pravdě, že osud je dán v živé hmotě vlastnostmi živé hmoty, je skutečnost, která si vynucuje osudovost. A může systém Chaos vůbec minout cíl ??? NE. To vážně nemůže. "Kupecké počty" oblafnout nelze. Stejně tak selská logika je z věčnosti.

8/3 v posledním dopise jsem šel odpočívat. 29/4 jsem pochopil svou metodu SARAP. To jsou poslední dva vstupy na webovky. Takže zpět. První rok abstinence je nultý. A já jsem v sedmé roce a začínají zpětné chody. Za šest let jdu do důchodu. V 68mi. Sedmička uprostřed. Do důchodu půjde již celá moje bytost. Všechny cykly doběhnou. Budu připraven. Ve svých 70ti letech, den poté 5tého ledna 2025, začínám nový život. Pro bezvěrce, pohana a neznaboha ... dost dobrý osud. Amen. A to je právě ta nula, která nás posouvá. To je to nic, co dává životu nejvíc. 3/9 bude už osm let abstinence za mnou. První zpětné chody zahájené v dubnu se začínají vracet. A tak si tu osmičku zopakuji již v devítce, protože devítková soustava končí osmičkou. Ale trochu jinak, prostě naruby.

Člověk nemá jen řitní otvor pro strávené. Člověk má mnoho tvořivých otvorů, kam vše strávené může ukládat. Osobní Pandořinu skříňku. Tu po mě zdědí všichni, které miluji. Není vás málo a bude vás ještě víc.

Poznámka pod čarou 


Temperament si míchá člověk sám sobě. Jen tak může opustit své podvědomí a vše zlé. Lidská bytost již podléhá temperamentům hvězd, které si tam člověk pověsil. A tím se vrací k poslušnosti Bohu. A jeho osud je zpečetěn vítězstvím nad relativním světem. Tady pojem "absolutní" ztrácí význam. Absolutní svoboda, absolutní pravda jsou archaické. Osobní při-jemno až příjemno nás zobrazuje současně i součastně (čas i prostor) při a v naší jemnosti, pro který je již v realitě vše malé a nedostupné. (prostor a čas) Miluji češtinu. „Vše má své meze. Zaplatíš kolébku, bábu i kněze.“ „Když zaplatím, tak zaplatím“ říká maxipes Fík a já.  

Nelze přehlédnout, že tabulka s čísly je plná barev a nevěnuji Jí vůbec žádnou pozornost. Sami však můžete vysledovat určité vztahy čísel v jejich násobcích, které jsou základem pro samotný algoritmus Chaosu. Že algoritmy jsou konečné budeme lépe vnímat v nekonečné štafetě závodu zvaným Život, Ale opět předbíhám.